Počítačová hra Space Invaders, hraná lidmi
Kdo si hraje... Znáte to. Tímto moudrem se zřejmě řídila skupina švýcarských studentů, kteří si zahráli na prastarou počítačovou hru Space Invaders. Jak se to hraje? To se vezme jedno malé kino, nebo podobné zařízení se sedačkami, dále 67 studentů a na pódium se postaví fotoaparát.
Každý student představuje jeden obrazový bod (pixel). Barva pixelu je určena barvou trička, kterou má student na sobě. Režisér potom doslova sází jednoho studenta vedle druhého tak, jak mají být pixely na obrazovce v dané fázi hry. Pokaždé se situace vyfotí a pokračuje se na další "obraz". Za čtyři hodiny je dílo složené z 390 snímků dokonáno.
Cože to vlastně je ten Space Invaders? Hru s tímto názvem vytvořila roku 1978 společnost Taito, respektive její designér, pan Toshihiro Nishikado. Šlo o klasickou videohru, která ve své době rychle zaplavila celý svět, dokonce se objevila zanedlouho také ve východním bloku včetně tehdejšího Československa, kde se při příležitosti nejrůznějších oslav hrála za 2 Kčs v nějaké té maringotce, stojící někde poblíž střelnice či kolotoče.
Hardware hry byl poměrně jednoduchý. Osmibitový procesor Intel 8080A pracoval na frekvenci 2 MHz. Obraz byl triviálně jednoduchý, každý pixel byl tvořen jediným bitem, mohl tedy nabývat digitálního stavu (svítí - nesvítí). Počet obrazových bodů mohl být jen minimální při možnostech tehdejší techniky. Při rozlišení 224 x 256 jde o 57.344 bodů. Když je jeden pixel jeden bit, pak činí velikost obrazu 7 168 bajtů. Informace o barvě se zde nevyskytovala. Hráč má přesto k dispozici barevnou video hru. Jak je to možné?
Využívá se zde klasického triku, kdy se černobílá obrazovka uměle obarví. Již designér hry určil místa, kde se budou vyskytovat jen bílé předměty, jinde zelené a jinde červené. Bílou barvu vytváří již samotná obrazovka. Červená a zelená je vytvořena barevnou fólií, která prostě nalepí buď na obrazovku, nebo na zrcadlo, pokud se hráč dívá na obrazovku přes zrcadlo. Díky němu se může vytvořit i náročnější scéna, kdy se vytvoří umělé pozadí z nějaké fotografie.
Protože tato hra ovlivnila minimálně jednu generaci velmi výrazně, stala se takzvaně kultovní. Existují kluby fanoušků, prodávají se trička, pomalovávají se pokoje, dokonce se v mnoha městech vyskytly znaky na budovách (Tokio, Londýn, Amsterodam atd.). Když už zblbnout, tak pořádně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
