Petr Příhoda: Příčiny naší mizérie jsou prý psychologické

Přesto – a v tom se shodují – „Češi neutrácejí“. Tím umrtvují investiční iniciativu. Proč to tak je? Někteří z těch renomovaných odborníků přiznávají, že jsou se svou vědou v koncích, a mluví o selhání politické třídy, o špatné náladě, o pocitu celkového marasmu. A soudí, že naše zaostávání má nejspíš příčiny psychologické.

To může být pravda, ale ta nám bez hlubšího porozumění skoro nic neříká. Mohla by nás nasměrovat k otázkám typu: jací jsme, jak vnímáme svět a sebe v něm, oč nám v životě skutečně jde, koho tím myslíme, když říkáme „my“, proč jsme ztratili zájem o veřejný prostor, o společnou věc (latinsky „res publica“) atd., atd. – Jenže: takovou očistnou inventuru nelze nadekretovat, ba ani moderovat. Nedovedu si představit, že by se jí úspěšně ujala naše média. Dosavadní pokusy většinou vyúsťují v hledání a pranýřování údajných viníků. Jejich motorem je nenávist. Pomstychtivá neproduktivní zloba. Myslím, že i to, že „Češi neutrácejí“ je dílčím projevem zlobné nedůvěry, která se stala základním životním postojem.

Je to zvláštní. Vymanit se z mizérie předpokládá pochopit její příčiny. To se ale nedaří, není o to zájem. Příčinou nezájmu je ona mizérie sama. Anglicky se tomu říká „self-related problem“. Tedy problém, jehož neřešitelnost je dána jím samým. – O kritickou sebereflexi společnosti se dříve starali myslitelé a básníci (za biblických časů proroci). Tedy kultura. Ta je u nás přehlíženou Popelkou. Vytěsnila ji zábavná pop-kultura. Mohu poradit jediné. Pokud propadáme pocitu celkového marasmu, pokud jsme ztratili jiskru, popřejme aspoň sluchu těm, kdo ji v sobě ještě mají.