Petr Hartman: Zeman versus Brožová

Zemanova slova se týkala verdiktu jednoho ze senátů Nejvyššího soudu na jehož základě bylo zastaveno trestní stíhání tří bývalých poslanců Šnajdra, Tluchoře a Fuksy. Takovýto postup nezapadl do ideálního scénáře, kdy přímo zvolený prezident zavádí v zemi pořádek a bojuje proti prohnilým politikům. Miloš Zeman dal svoji nevoli najevo. Vzhledem k tomu, že zmiňovaný verdikt byl kontroverzní, nebylo by na tom nic mimořádného. Naopak i rozhodování moci soudní by mělo podléhat veřejné diskusi a polemice.

Hlava státu se však nezaměřila na rozsah poslanecké imunity, ale spojila zmiňovaný verdikt s tím, že už dále nebude konzultovat vhodné kandidáty na ústavní soudce s představiteli Nejvyššího soudu, protože v ně ztratil důvěru. Miloš Zeman v Hovorech z Lán konkrétně vyčetl předsedkyni tohoto soudu Ivě Brožové, že se nedistancovala od kontroverzního rozhodnutí. Kdyby to učinila, jen těžko by mohla zůstat ve vedení Nejvyššího soudu. Z pozice nadřízené by tím vyvíjela nátlak na jednotlivé soudce a zavdávala by podezření, že nerozhodují nezávisle.

Tím, že Brožová konkrétní kauzu nekomentovala, postupovala správně. Nebyla-li by zdrženlivá, ztížila by tím posuzování rozsahu poslanecké imunity právě v souvislosti s bývalými poslanci Šnajdrem, Tluchořem a Fuksou. Na Nejvyšší soud se totiž nyní obrátilo olomoucké vrchní státní zastupitelství, aby zaujal stanovisko k rozsahu imunity, pokud jednání o tzv. trafikách probíhalo mimo sněmovnu. Kdyby Brožová nepostupovala zdrženlivě, měli by nyní soudci výrazně ztíženou pozici.

Prezident republiky by ji kvůli tomu měl spíše ocenit, než ji vyjádřit nedůvěru. Jeho slova je totiž potřeba zasadit do kontextu s ústavou, podle které právě hlava státu jmenuje předsedu Nejvyššího soudu. Nemístná kritika Brožová tak může být vnímána jako pokus Hradu oslabit nezávislost vedení justice a posílit sféru vlivu přímo zvoleného prezidenta i v tomto pilíři demokratického systému.