Petr Hartman: Nečasova odpovědnost za amnestii

14. březen 2013

Ústavní soud se odmítl zabývat návrhem senátorů, kteří se u něj domáhali zrušení druhého článku amnestie vyhlášené Václavem Klausem. Ženy a muži v talárech přesto budou amnestii ještě řešit jako součást žaloby na dnes už bývalého prezidenta týkající se velezrady.

Před Ústavním soudem by mohl vypovídat i premiér Petr Nečas. Jako představitel vlády je totiž za konkrétní podobu amnestie spoluodpovědný. Bez jeho podpisu by vyhlášena být nemohla. Nečasovu roli v této záležitosti by měl zkoumat i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Alespoň ho o to požádali předseda Senátu Milan Štěch a předseda ústavně-právního výboru horní parlamentní komory Miroslav Antl.

Měl by zhodnotit, zda premiér nespáchal trestný čin. Konkrétně kvůli způsobu, jakým podpis pod vyhlášení amnestie připojil. Petr Nečas totiž veřejně prohlásil, že tak učinil bez předchozího projednání na vládě. Dokazují to i výroky většiny ministrů, kteří přiznali, že o premiérově aktivitě neměli ani tušení. Zároveň nelze dohledat dokument, který by potvrdil způsob komunikace mezi Úřadem vlády a Kanceláří prezidenta republiky. Takže se lze dohadovat o tom, kdy a kde premiér rozhodnutí o vyhlášení amnestie podepsal.

Rozpaky umocňuje vedle její neobvyklé formy i její obsah. Umožnil totiž zastavit trestní stíhání také u případů, které se týkají závažné hospodářské kriminality typu fondu Trend, H-Systému, nebo Union banky. Nebýt druhého článku, amnestie by rozruch nevyvolala a nikdo by se rolí premiéra v ní nezabýval.

Přesto by Petr Nečas nemusel čelit trestnímu stíhání. Podle ústavy sice vláda rozhoduje ve sboru a k přijetí usnesení je potřeba souhlas nadpoloviční většiny ministrů. Zároveň však premiér může vystupovat jejím jménem. A protože ministři proti Nečasově postupu nijak vehementně neprotestovali a ani nepožadovali od premiéra vysvětlení, svým způsobem jeho počínání dodatečně schválili.

Premiér by tak spíš měl nést odpovědnost politickou než trestní. Zda tomu tak skutečně bude, to záleží na postoji nejvyššího státního zástupce. Ten se ocitne v poněkud paradoxní pozici. Bude rozhodovat o případném pochybení předsedy vlády, která ho může na návrh ministra spravedlnosti kdykoli odvolat.

autor: Petr Hartman
Spustit audio