Pěstování nových kostí a dalších orgánů

Zpočátku se odborníci snažili pěstovat kostní tkáň mimo tělo pacienta. Navzdory očekávání se ale metoda z mnoha důvodů neosvědčila, proto se výzkum zaměřil na vytváření kostních štěpů přímo v těle. Zde se sice podařilo dosáhnout některých úspěchů, ale dosavadní metody byly drahé a komplikované.

Nyní odborníci z týmu Prasada Shastriho na Vanderbild University zveřejnili v odborném časopise Proceeding of the National Academy of Science postup, který tyto nevýhody nemá. Spočívá ve vytvoření jakéhosi "generátoru kostní tkáně" přímo v těle pacienta. Vycházeli přitom ze skutečnosti, že dlouhé kosti v těle jsou pokryté tenkou vrstvou nazývanou periosteum. Zatímco její vnější povrch je tuhý a vláknitý, na vnitřní straně se nacházejí buňky schopné proměny v jakýkoliv druh kostní tkáně.

Vědci nejdříve do periostea navrtali drobný otvor, skrz který pod něj napumpovali slanou vodu. Vytvořili tak dutinu potřebného tvaru a velikosti, v níž pak vodu nahradili speciálním gelem obsahujícím vápník, o němž je známo, že dokáže iniciovat růst kostí. Výsledek předčil všechna očekávání: nesplnily se obavy, že v dutině vznikne zajizvená tkáň, ale vytvořila se kost ve všech parametrech shodná s originálem.

"Nová kost má pevnost i všechny další mechanické vlastnosti stejné, jako přirozená," konstatovala Molly Stevens, která se na výzkumu podílela. "Je naprosto způsobilá pro přenos do těla dárce." Metoda možná nemá význam jen při léčení kostí, protože vrstvy podobné periosteu mají i další orgány, například slinivka a játra. Další výzkum se proto zaměří mimo jiné i na možnosti vypěstovat obdobnou metodou tkáně vhodné pro regeneraci těchto orgánů.

"Ukázali jsme, že můžeme podle potřeby vypěstovat požadované množství kostní tkáně v potřebné kvalitě," komentoval výsledky výzkumu jeho vedoucí Prasad Shastri. Výzkum má velký význam nejen pro léčbu poranění kostí a jejich nemocí, ale i pro náhradu ostatních druhů tkání. Mohla by znamenat přelom v metodách vytváření nových tkání pro náhrady poškozených částí lidského těla.

Výzkum zatím probíhá pouze na zvířatech a k jeho uvedení do klinické praxe vede ještě dlouhá cesta. V případě úspěchu by však mohl znamenat naději pro mnoho pacientů trpících řadou závažných onemocnění.