Paradoxní ochrana nádorů

Rakovina nepostihuje jen člověka, ale i některá zvířata. A nemusí se jednat jen uměle vypěstované nádory.

Podstata nádorového onemocnění zvířat a lidí je stejná, čehož lze využít při léčbě lidské rakoviny. V laboratořích se pracuje s myšmi, ukazuje se ale, že jejich nádory s lidskými příliš srovnávat nelze. Myš žije dva roky, a tak se u ní nádor musí vyvinout mnohem rychleji. Dnes se tedy spíše využívají některé rasy psů, které jsou náchylné k nádorovým onemocněním. Psi se dožívají mnohem vyššího věku a jejich nádory jsou lidským podobnější. Co to ale vlastně nádory jsou a jak se k nim staví imunitní systém? To v pořadu Natura z 19. července prozradil prof. Václav Hořejší, ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR.

Spíš než na nádory je imunitní systém připravený na infekční onemocnění. Důvod je prostý. Infekční nemoci organismus ohrožují už v útlém věku, proto je imunitní systém nastaven tak, aby dokázal organismus ochránit, dokud se nedožije reprodukčního věku. Nádory ovšem potřebují na svůj vznik dlouhou dobu, a proto organismus zpravidla postihují později. Přesto má imunitní systém proti nádorům určité zbraně.

Jak se můžeme bránit?

Zaprvé jsou to protilátky, které působí proti téměř všemu cizorodému, co se do organismu dostane a působí také proti některým nádorům. Další látky imunitního systému, které mohou působit proti nádorovému onemocnění, jsou cytotoxické T-lymfocyty. Tato skupina bílých krvinek vyhledává buňky, které jsou infikovány nějakým virem nebo jiným vnitrobuněčným parazitem. Takto může vyhledat i nádorovou buňku, jejíž povrch připomíná virovou infekci. Některé nádory jsou dokonce způsobeny virovou infekcí, a právě s těmito nádory si imunitní systém poradí nejlépe. Poslední skupinou jsou přirození zabiječi (natural killers), kteří vyhledávají takové nádory virového původu, které jsou schopny ubránit se cytotoxickým T-lymfocytům.

Paradoxy boje našeho těla proti nádoru

Bohužel ne vždy je imunitní systém v boji s nádory úspěšný. Nekontrolovatelně rostoucí shluk buněk si začne budovat svou výživu a prokrvení a tváří se jako normální součást organismu. Dochází k paradoxu - imunitní systém se snaží nádor zlikvidovat, ale tím mu ještě více pomůže. Dojde-li k zánětu, je postižené místo lépe prokrvováno, aby se rychleji zhojilo. Ke stejné situaci dochází i v případě nádorů, které imunitní systém považuje za chronický zánět. Začne je lépe prokrvovat, a nádor tedy dostává potřebné živiny.

Další ochranou nádorů jsou regulační T-lymfocyty. Ty chrání tkáně před útokem imunitního systému, čímž zabraňují vzniku autoimunitního onemocnění. Regulační T-lymfocyty považují nádory za přirozenou tkáň organismu, a tak je před útokem imunitního systému chrání.

Jak toho využít?

Objevení paradoxu ochrany nádoru některými imunitními mechanismy může dát nový rozměr boji proti rakovině. Omezí-li se zánětlivé reakce a regulační T-lymfocyty, mohly by se nádory oslabit. Problém je ovšem v tom, že jak zánětlivé reakce, tak regulační T-lymfocyty organismus potřebuje, a tak by mohlo dojít k infekčním onemocněním, které by se organismu jinak nedotkly.

Více se dozvíte v přírodovědném magazínu Natura.