Osudový svět Doomu

Doom je, když...
První verze hry s názvem Doom spatřila světlo světa 10. prosince 1993. Uvedla ji neznámá firmička id Software z města Mesquite (Texas, U.S.A.). Jednoduchá myšlenka spolu s překvapivým trojrozměrným prostředím a triviálně jednoduchým ovládáním přinutila kdekoho usednout a zastřelit si svého kamaráda po síti či jen lokálně likvidovat zrůdy.

Po necelém roce začala druhá mánie s hrou Doom 2: Hell on Earth. Vše plynule pokračovalo dál, jen ve větší intenzitě. Společně s těmito hrami vzniklo celé průmyslové odvětví, které pomáhalo zvýšit herní pohodu. Jednou ze společností byla 3dfx, která produkovala urychlovače trojrozměrného prostředí pod názvem Voodoo.

Další šílenství vypuklo ve chvíli, kdy bylo možné vytvářet vlastní prostředí i příšery. Vzniklo mnoho verzí reagující na filmy (Predátor, Vetřelec apod.)

Kam všude se zmínka o této hře dostala? Že mnohá okna na sídlištích celého světa pomrkávají do pozdních nočních až ranních hodin v rytmu střelby, asi nikoho nepřekvapí. Naopak příznivce seriálů Pohotovost či Přátelé ano. Například při společné debatě Chandler (jeden z Přátel) najednou otočil hovor o 180 ° otázkou: "Nezahrajeme si Doom?"

Doom do každé rodiny
Mánií bylo, je a obávám se, že i bude. Přežili jsme céčka, Star Trek, mončičáky, R2D2 a C3PO (Hvězdné války), igráčky, E.T. mimozemšťana, kostku Erna Rubika, gizma (Gremlins), želvy Ninja, Kinder vajíčka, tamagotchi, pokémony (tuto mánii jsem nesl snad nejhůře) či pány prstenů. Do až maniakální sestavy lze zařadit i hru Doom, i když nepostihla tolik lidí.

Od původních verzí, schopných spuštění i na počítači s procesorem 386, se postupně usídlily ve strojích od pentia výše.

Hru Doom lze "pařit" snad na čemkoli, co má vyšší výpočetní výkon než sčot, od počítačů po mobilní telefony. Zde je stručný výčet, zahrnující digitální fotoaparáty či přehrávače MP3:
Apple iPod / iPod Nano
Archos Recorder
Hewlett Packard PhotoSmart C500 / C618 / C912
Kodak DC220 / DC260 / DC265 / DC290
Minolta 1500 3D
Minolta Dimage 1500 EX
Pentax EI-200 / EI-2000

Nejdříve vznikaly hry na základě úspěšných filmů, poté byly vytvářeny současně s nimi. Dnes se leckdy natočí film na základě úspěšné hry. To je případ také filmu Doom, režírovaného Andrzejem Bartkowiakem. V České republice měl premiéru 3. listopadu (tedy před několika dny). Jaké je porovnání hry a filmu? Nejdříve je nutno říci, že film osloví především současné či někdejší příznivce a znalce hry. Ve svém živlu budou ke konci filmu (zhruba 80. až 85. minuta), kdy jeden z hlavních hrdinů bude změněn na nadčlověka, anděla se schopnostmi ďábla, a vypořádá se s nepřáteli stejně jako špičkový hráč (že nejde o hru, se dá poznat snad jen chybějícím stavovým menu s počtem nábojů). Mimochodem - velké množství českých jmen je zapříčiněno účastí barrandovských studií.

Film i hra by měla správně být určena pro dospělé, kteří (alespoň teoreticky) nepropadnou násilí až do takové míry a nezanechá to na nich takové šrámy na duši a způsobu myšlení. Tomu dal za pravdu filmový průmysl při uvádění filmu Doom. Německo, většina provincií Kanady (kromě Quebecu a Manitoby), Finsko nebo Tchaj-wan vyžadují diváky od 18. roku věku. Dokonce samotný tvůrce "všeho zla" (id Software) doporučuje poslední verzi hry Doom 3 pro hráče starší 17 let. Dokonce i na webových stránkách výrobce se ověřuje věk návštěvníka.

Odkazy:
Doom 3
Doom (film)
id Software
iDoom for iPod