O chování českých bank

12. červen 2002

Jedním z důvodů, proč se privatizovaly státní banky i další společnosti, byla vidina zlepšení konkurenčního prostředí, což vždy přináší zkvalitnění služeb a tím prospěch zákazníkům. To je praxí ověřená teorie, která jakoby v ČR neplatila.

Podle statistických údajů si v prvním čtvrtletí letošního roku největší domácí banky vesměs polepšily. Pouze ČSOB v meziročním srovnání klesl zisk a u KB stagnoval na loňské úrovni. Ostatní domácí banky zisky výrazně zvýšily. Podle neauditovaných výsledků vykázaly banky na českém trhu ke konci března čistý zisk téměř ve výši 9 MLD, zatímco o rok dřív to bylo jen něco přes 6 MLD KČ.

Ovšem věc má háček: podle údajů ČNB se v nárůstu zisků projevilo zdražování služeb. Zvyšují se bankovní poplatky za vedení účtů, za zasílání výpisů, za výběry z bankomatů, atd. Např. České spořitelně vzrostly příjmy z poplatků a provizí o 28 % (na jednu MLD 640 milionů korun), ale to není vše.

Nyní Česká spořitelna zkrátila otevírací dobu, a tvrdí, že je to ve prospěch zákazníků, že budou rychleji obslouženi. V odpoledních hodinách však budou pobočky spořitelny však většinou uzavřeny, takže o tom, že je to ve prospěch klientů, lze s úspěchem pochybovat.

Na druhé straně zvyšují náklady spořitelny některá rozporuplná rozhodnutí. Např. sponzorování politických stran, o němž se rozhodlo v Praze, nikoliv ve vídeňské centrále. Nebo nové logo, za nějž zaplatila několik set milionů korun. Úroky vkladů klesají, jsou vlastně záporné, protože jsou nižší než inflace. Vklady v českých bankách však stále činí 1,5 bilionů korun.

Jednotlivé banky se chovají podobně, protože vědí, že nespokojený klient vlastně nemá kam jít. Banky se vymlouvaly, že musely hodně odvádět do pojištění vkladů, od května proto začala platit novela, podle níž banky nemusí odvádět do fondu pojištěných vkladů tolik jako dříve - tedy dokonce o dvě třetiny méně než v loňském roce. Podle některých odhadů banky ušetří zhruba 2 miliardy korun. Tím, že se sníží bankám úspory, předpokládalo by se, že by se tato úspora mohla promítnout ve zlepšení služeb třeba tím, že se vklady budou výhodněji úročit, ale představitelé banky nic takového neslibují.

Jednou z nekalých praktik, jimiž si banky v minulých letech zvyšovaly svůj profit na úkor zákazníků, byly pomalé převody peněz mezi tuzemskými bankami, tedy mnohem pomalejší, než je běžné v západní Evropě. V ČR obvykle trvá takový převod 3 dny. Takže banka mezitím využije tyto peníze na mezibankovním trhu jako jednodenní vklad, a tím získá patřičný úrok, zatímco klient o úrok přišel, protože peníze byly tak říkajíc na cestě. Čím později převede banka došlé peníze na konto klienta, tím větší má možnosti se obohatit. Výnos z jednodenní investice na mezibankovním trhu je asi sedmkrát vyšší, než jednodenní výnos z běžného účtu a teď si představme, že v loňském roce činil v zúčtovacím centru ČNB denní průměr transakcí asi 1 milion dvěstě tisíc. A objem dosahoval 400 MLD korun - ano - každý den.

Toto nebezpečí manipulace s penězi klientů má proto snížit novela zákona o platebním styku, podle níž musí peníze z jedné banky do druhé dorazit následující den, jinak musí banka zaplatit klientovi úrok z prodlení. Bohužel, zákon začne platit až od příštího roku. Ochranu klientů bank má zvýšit také jakýsi finanční ombudsman.

Podle nového zákona by tento finanční arbitr ve sporech mezi klienty a bankami měl fungovat rychleji než soudy. Navíc náklady na soudní řízení bývají pro klienty někdy dokonce vyšší než částka, o niž se s bankou soudí. Naopak služby arbitra budou bezplatné. Jeho plat stanoví sněmovna, ale náklady ponese ČNB. To je mezi špatnými jedna dobrá zpráva.

rse@rozhlas.cz

Spustit audio

Více z pořadu