Nový lesk oltáře v Jalubí

Osada Jalubí se v písemných pramenech kláštera cisterciáků na Velehradě objevuje už v roce 1265, ale další z představených nominací nás zavede do druhé poloviny 18. století. Památkáři v kategorii obnova památky /restaurování nominovali BcA. Magdu Bodanskou a BcA. Miroslava Bodanského, akad. mal. Jiřího Látala a kolektiv spolupracovníků, kteří svou několikaletou prací dokázali hlavnímu oltáři v kostele sv. Jana Křtitele vrátit jeho původní lesk. Mnohé jste se mohli od Miroslava Bodanského dozvědět z ranního vysílání ČRo Plus.

Ve jménu harmonie

Hlavní barokní oltář vyniká kvalitou zpracování a působí velmi harmonickým a vyváženým dojmem, jak se můžete přesvědčit na fotografiích. Vznikl v letech 1763 – 1764 jako dílo brněnského sochaře Ondřeje Schweigela, který je autorem architektury oltáře a sochařské výzdoby, a malíře Ignáce Mayera staršího, který pro oltář namaloval hlavní obraz se křtem Ježíše Krista.

Nejde jen o výjimečné umělecké dílo, ale také o jakéhosi průvodce životem sv. Jana Křtitele. Jeho narození symbolizují sochy jeho rodičů – sv. Zachariáše a sv. Alžběty, které doplňují sochy duchovních otců cisterciáckého řádu sv. Benedikta a sv. Bernarda. Obraz připomíná jeden z nejdůležitějších okamžiků Janova života, kdy v Jordánu křtil Ježíše Krista. Nad touto scénou je v oblacích vyobrazen Duch svatý v podobě holubice, protože právě Janovi se měl v této podobě poprvé zjevit. Vynechán zde není ani symbol smrti Jana Křtitele v podobě anděla s mečem.

Počátky roku 2012

Hlavním cílem restaurátorského průzkumu bylo zmapování původních a druhotných povrchových úprav jednotlivých částí hlavního oltáře, materiálové složení, technický stav a míra poškození. Restaurátoři dílo nejprve důkladně prohlíželi v rozptýleném světle i v razantním bočním nasvícení. Nedestruktivní výzkum díla zahrnoval také umělecko- historický průzkum, kdy byly dohledávány všechny zmínky o díle v literatuře a dalších pramenech.

Součástí výzkumu byly také stratigrafické sondy, kdy restaurátoři vytipují nejvhodnější místa a pomocí skalpelu postupně odkryjí jednotlivé, po sobě jdoucí vrstvy od nejstarších až po nemladší povrchové úpravy. Celkově zde bylo provedeno 47 takových sond, které prozradily více o povrchových úpravách a počtu provedených oprav. Zajímavým momentem byl také chemicko-technologický průzkum odebraných vzorků, které jsou v laboratoři nejprve zality do speciální pryskyřice, vybroušeny a následně zkoumány mikroskopem, aby restaurátoři poznali materiálové složení, použité technologie, pigmenty i možné přemalby. Poté museli všechny získané výsledky velmi pečlivě porovnat a vypracovat přesný postup restaurátorských prací.

Návrat k baroku

Cílem restaurátorských prací byl návrat k barokní podobě oltáře, která byla skryta vrstvami přemaleb a oprav. Skalpelem, kladívky a jemnými kartáčky byly postupně odstraňovány druhotné přemalby. Z konchy tak například zmizely hvězdy. Dočištěný povrch byl zpevňován a defekty vytmeleny vápennou omítkou. Sochařská výzdoba na oltářním nástavci byla výrazně poničena, andělům dokonce chyběly celé části rukou, které bylo nutné domodelovat štukem a retušovat pigmenty s pojivem.

Nejnáročnější součástí restaurování byly práce, které vyžadovala dřevěná zlacená výzdoba oltáře, protože dřevo bylo zničené červotočem, zlacení bylo uvolněné a částečně i odpadlé. Tyto práce nebylo možné provést na místě, proto byly hlavice sloupů, křídla andělů, atributy světců i andělů převezeny k ozáření likvidující červotoče, odkud cestovaly do ateliéru, kde bylo dřevo petrifikováno, zajištěna polychromie, slepeny rozklížené části a připraveny dořezby tam, kde ornamenty chyběly. Zlacení bylo retušováno a částečně rekonstruováno plátkovým zlatem.

Největší výzvou byla pro restaurátory právě komplexnost celého zásahu, kdy bylo nutné povolat odborníky na řadu materiálů a postupů. Na celkovém výsledku se nakonec podílelo 19 lidí, včetně profesora a jednoho ze zakladatelů restaurátorské školy v Litomyšli, akad. mal. Jiřího Látala nebo Vojtěcha Krajíčka, který vypracoval výjimečnou restaurátorskou dokumentaci čítající bezmála 600 stran s podrobným průběhem veškerých prací.

Patrimonium pro futuro

Ceny Národního památkového ústavu - Patrimonium pro futuro mají upozornit na výjimečné projekty příkladné péče o naše kulturní dědictví v uplynulém roce. Základním výběrem jsou pověřena krajská odborná pracoviště, která nominují památky ve státním i soukromém vlastnictví v pěti základních kategoriích. Vítěze vybírá speciální komise a představuje na podzim dalšího roku. V letošním roce se budete moci poprvé zapojit do hlasování také vy. Během letních měsíců budete mít možnost poslat hlas své vybrané památce a tak sami ocenit úsilí, které je záchraně našeho kulturního dědictví věnováno. Snadno se vám bude z památek vybírat, protože vám vždy v sobotu v 8:25 jednu z nominací představíme ve vysílání Českého rozhlasu Plus. Následně na webu Leonarda najdete článek, kde doplňujeme další zajímavosti a fotografie.

Dosud jsme v seriálu představili:
Zámek ve Světlé nad Sázavou v článku Není pokoje na tomto světě
Sousedský spolek Merboltice v článku Kouzlo podstávkových domů
Nástěnné malby v opatském bytě kláštera v Teplé v článku Stopy antiky v Čechách
Knihu Sokolovsko – umění, památky a umělci do roku 1945 v článku Neznámé Sokolovsko
Hrad Lukov v článku Objev, na který se čekalo přes 30 let
Podsíňový poloroubený dům v Radimi v článku Když vítězí víra v dobrou věc
Obraz sv. Jana Nepomuckého v článku Nečekaný poklad z kostela sv. Petra a Pavla ve Svojanově
Expozici Litomyšl – město kultury a vzdělanosti v článku Vývoj země očima regionu