Nový lesk oltáře v Jalubí

Porovnání stavu oltáře před a po restaurátorském zásahu

Letošní nominace na ceny Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro vás mohou zavést také do Jalubí ve Zlínském kraji, kde si můžete ve zdejším kostele sv. Jana Křtitele prohlédnout velmi zajímavý oltář.

Osada Jalubí se v písemných pramenech kláštera cisterciáků na Velehradě objevuje už v roce 1265, ale další z představených nominací nás zavede do druhé poloviny 18. století. Památkáři v kategorii obnova památky /restaurování nominovali BcA. Magdu Bodanskou a BcA. Miroslava Bodanského, akad. mal. Jiřího Látala a kolektiv spolupracovníků, kteří svou několikaletou prací dokázali hlavnímu oltáři v kostele sv. Jana Křtitele vrátit jeho původní lesk. Mnohé jste se mohli od Miroslava Bodanského dozvědět z ranního vysílání ČRo Plus.

Ve jménu harmonie

Hlavní barokní oltář vyniká kvalitou zpracování a působí velmi harmonickým a vyváženým dojmem, jak se můžete přesvědčit na fotografiích. Vznikl v letech 1763 – 1764 jako dílo brněnského sochaře Ondřeje Schweigela, který je autorem architektury oltáře a sochařské výzdoby, a malíře Ignáce Mayera staršího, který pro oltář namaloval hlavní obraz se křtem Ježíše Krista.

Nejde jen o výjimečné umělecké dílo, ale také o jakéhosi průvodce životem sv. Jana Křtitele. Jeho narození symbolizují sochy jeho rodičů – sv. Zachariáše a sv. Alžběty, které doplňují sochy duchovních otců cisterciáckého řádu sv. Benedikta a sv. Bernarda. Obraz připomíná jeden z nejdůležitějších okamžiků Janova života, kdy v Jordánu křtil Ježíše Krista. Nad touto scénou je v oblacích vyobrazen Duch svatý v podobě holubice, protože právě Janovi se měl v této podobě poprvé zjevit. Vynechán zde není ani symbol smrti Jana Křtitele v podobě anděla s mečem.

Počátky roku 2012

Hlavním cílem restaurátorského průzkumu bylo zmapování původních a druhotných povrchových úprav jednotlivých částí hlavního oltáře, materiálové složení, technický stav a míra poškození. Restaurátoři dílo nejprve důkladně prohlíželi v rozptýleném světle i v razantním bočním nasvícení. Nedestruktivní výzkum díla zahrnoval také umělecko- historický průzkum, kdy byly dohledávány všechny zmínky o díle v literatuře a dalších pramenech.

Součástí výzkumu byly také stratigrafické sondy, kdy restaurátoři vytipují nejvhodnější místa a pomocí skalpelu postupně odkryjí jednotlivé, po sobě jdoucí vrstvy od nejstarších až po nemladší povrchové úpravy. Celkově zde bylo provedeno 47 takových sond, které prozradily více o povrchových úpravách a počtu provedených oprav. Zajímavým momentem byl také chemicko-technologický průzkum odebraných vzorků, které jsou v laboratoři nejprve zality do speciální pryskyřice, vybroušeny a následně zkoumány mikroskopem, aby restaurátoři poznali materiálové složení, použité technologie, pigmenty i možné přemalby. Poté museli všechny získané výsledky velmi pečlivě porovnat a vypracovat přesný postup restaurátorských prací.

Návrat k baroku

Cílem restaurátorských prací byl návrat k barokní podobě oltáře, která byla skryta vrstvami přemaleb a oprav. Skalpelem, kladívky a jemnými kartáčky byly postupně odstraňovány druhotné přemalby. Z konchy tak například zmizely hvězdy. Dočištěný povrch byl zpevňován a defekty vytmeleny vápennou omítkou. Sochařská výzdoba na oltářním nástavci byla výrazně poničena, andělům dokonce chyběly celé části rukou, které bylo nutné domodelovat štukem a retušovat pigmenty s pojivem.

Nejnáročnější součástí restaurování byly práce, které vyžadovala dřevěná zlacená výzdoba oltáře, protože dřevo bylo zničené červotočem, zlacení bylo uvolněné a částečně i odpadlé. Tyto práce nebylo možné provést na místě, proto byly hlavice sloupů, křídla andělů, atributy světců i andělů převezeny k ozáření likvidující červotoče, odkud cestovaly do ateliéru, kde bylo dřevo petrifikováno, zajištěna polychromie, slepeny rozklížené části a připraveny dořezby tam, kde ornamenty chyběly. Zlacení bylo retušováno a částečně rekonstruováno plátkovým zlatem.

Největší výzvou byla pro restaurátory právě komplexnost celého zásahu, kdy bylo nutné povolat odborníky na řadu materiálů a postupů. Na celkovém výsledku se nakonec podílelo 19 lidí, včetně profesora a jednoho ze zakladatelů restaurátorské školy v Litomyšli, akad. mal. Jiřího Látala nebo Vojtěcha Krajíčka, který vypracoval výjimečnou restaurátorskou dokumentaci čítající bezmála 600 stran s podrobným průběhem veškerých prací.

Patrimonium pro futuro

Ceny Národního památkového ústavu - Patrimonium pro futuro mají upozornit na výjimečné projekty příkladné péče o naše kulturní dědictví v uplynulém roce. Základním výběrem jsou pověřena krajská odborná pracoviště, která nominují památky ve státním i soukromém vlastnictví v pěti základních kategoriích. Vítěze vybírá speciální komise a představuje na podzim dalšího roku. V letošním roce se budete moci poprvé zapojit do hlasování také vy. Během letních měsíců budete mít možnost poslat hlas své vybrané památce a tak sami ocenit úsilí, které je záchraně našeho kulturního dědictví věnováno. Snadno se vám bude z památek vybírat, protože vám vždy v sobotu v 8:25 jednu z nominací představíme ve vysílání Českého rozhlasu Plus. Následně na webu Leonarda najdete článek, kde doplňujeme další zajímavosti a fotografie.

Dosud jsme v seriálu představili:
Zámek ve Světlé nad Sázavou v článku Není pokoje na tomto světě
Sousedský spolek Merboltice v článku Kouzlo podstávkových domů
Nástěnné malby v opatském bytě kláštera v Teplé v článku Stopy antiky v Čechách
Knihu Sokolovsko – umění, památky a umělci do roku 1945 v článku Neznámé Sokolovsko
Hrad Lukov v článku Objev, na který se čekalo přes 30 let
Podsíňový poloroubený dům v Radimi v článku Když vítězí víra v dobrou věc
Obraz sv. Jana Nepomuckého v článku Nečekaný poklad z kostela sv. Petra a Pavla ve Svojanově
Expozici Litomyšl – město kultury a vzdělanosti v článku Vývoj země očima regionu