Nové objevy v rodokmenu lidstva

Nejstarším známým hominidem je Sahelanthropus tchadensis. Žil před 6 až 7 mil. let, ale jeho anatomické rysy prozrazují, že je to pozdější hominid. Měl malý objem mozku (asi 350 cm3) a není známo, zda se pohyboval pouze po zadních končetinách. Druhým nejstarším předkem člověka je zatím Orrorin tugenensis, jehož stáří se odhaduje na 6 mil. let. Dosahoval velikosti šimpanze a byl zřejmě více přizpůsoben k lezení po stromech, ačkoli chodil vzpřímeně.

Významným spojovacím článkem je Ardipithecus ramidus. Žil nejméně před 4,4 mil. let, ale možná již před 5,8 mil. let. Živil se rostlinami, podobal se šimpanzům a pohyboval se po dvou, a to i přesto, že žil v lese. Ještě nedávno se soudilo, že člověk se vzpřímil v důsledku toho, že se z lesů přestěhoval do savan.

Ve 20. letech 20. stol. byl nalezen první Australopithecus. Dnes známe druhy od nejstaršího Australopitheka anamensis, přes druhy A. afarensis, A. africanus, A. garhi, A. aethiopicus, A. robustus, po nejmladšího A. boisei. Jednotlivé druhy žily před 4,2 až 1,1 mil. let. Některé jejich rysy jsou ještě opičí, např. tvar lebky, ale třeba špičáky se již výrazně zmenšily. U mladších Australopitheků je patrný větší mozek (do 550 cm3) a změny poměrů dlouhých kostí končetin. I přes některé lidské rysy, jež se u nich vyvíjely, je nepovažujeme za přímé prapředky člověka.

Tím je hominid rodu Homo. Nejstarší je Homo habilis žijící před 2,4 až 1,5 mil. let. Měl menší zuby a výrazně větší mozek (až 800 cm3), především v části nazývané Brocova oblast, jež je důležitá pro řeč. Někteří vědci dnes ale navrhují, aby byl zařazen jako druh Homo rudolfensis, který se nově vytváří. Ještě před pár lety jsme se učili, že pokročilejším druhem byl Homo erectus. V současnosti se však na toto místo řadí nově objevený druh Homo georgicus, starý asi 1,8 mil. let. Homo erectus se objevil přibližně ve stejné době, ale žil velmi dlouho, asi půldruhého milionu let.

Jeho mozek se v průběhu vývoje zvětšil z 900 na 1200 cm3 a z nálezů je téměř jisté, že používal důmyslnější kamenné nástroje a ovládl oheň. Žil nejen v Africe, ale i v Evropě a v Asii. Toto rozptýlení mělo za následek jiný typ stavby těla. Např. v Malé Asii byl H. erectus vysoký a štíhlý, na východě byl menší a silnější a africký druh dokonce bývá vydělován jako zvláštní druh Homo ergaster. Příbuzným Homo erecta je zřejmě Homo floresiensis z Indonésie, jenž je považován za jeho izolovanou trpasličí formu (dorůstal výšky asi 1 m). Existují nepotvrzené zmínky, že žil ještě v 16. století!

Před 780.000 lety se objevil nejstarší potvrzený evropský druh hominida, Homo antecessor, jehož centrální obličejová část je velmi "lidská". Ostatní části lebky jsou naopak primitivnější, a protože šlo o nález nedospělého jedince, lze se oprávněně domnívat, že by to mohl být i jiný druh. O půl milionu let později žil Homo neanderthalensis, který měl o něco větší mozek než současný člověk, o objemu asi 1.450 cm3. Díky studenému podnebí byl velmi odolný a silný, což potvrzují mohutné kosti. Neandrtálci používali velké množství nástrojů, byli výborní lovci a rovněž duchovně a kulturně učinili krok vpřed.

Na konci rodokmenu jsme my, Homo sapiens sapiens. Po 120.000 let vývoje se nám zmenšily stoličky a jsme o 20 až 30 % méně robustní. Poslední změny v naší anatomii proběhly asi před 10.000 let. Jinak jsme se vlastně vůbec nezměnili - stále k výrobě nástrojů užíváme širokou škálu surovin, vyrábíme oděvy, předměty kulturní povahy, ozdoby či hudební nástroje.