Nobelova cena za medicínu za léčbu žaludečních vředů

00231703.jpeg
00231703.jpeg
Nejvyššího vědeckého ocenění se dostalo objevitelům bakterie vyvolávající žaludeční vředy. Objev byl ale dlouho odmítán a teprve zoufalý pokus na vědci samém řadu skeptiků přesvědčil.

Před dvaceti lety považovala většina odborníků australské lékaře Barryho Marshalla a Robina Warrena za kacíře nebo blázny. Internisté žili v přesvědčení, že žaludeční a dvanáctníkové vředy jsou důsledkem stresu a překyselení žaludku. Jen Marshall a Warren tvrdili, že toto onemocnění vyvolává zvláštní spirálovitá bakterie. Lékařské učebnice doporučovaly naordinovat pacientům s vředovým onemocněním léky snižující kyselost žaludečních šťáv. Warren a Marshall předepisovali antibiotika. Jako první si bakterie v žaludku pacientů s vředovou chorobou všiml Warren pracující jako patolog v Královské nemocnici v západoaustralském Perthu. Zaujalo ho, že se bakterie podobá mikrobům z rodu Campylobacter schopných vyvolat zánět střeva u ptáků. Také lidská bakterie se vyskytovala přednostně v místech, kde se stěna žaludku či střeva zanítila. Nemůže být tedy původcem zánětu a vředů?

Barry Marshall

Waren přijal jednatřicetiletého Barryho Marshalla, aby bakterii a její vztah k vředům blíže prozkoumal. Mladý nadšenec potřeboval nejdřív ze všeho záhadnou bakterii vypěstovat v laboratorních podmínkách. Jenže se mu to vůbec nedařilo. Zlom přinesly Velikonoce. Unavený Marshall využil svátků a dal laboratoři na čtyři dny vale. Živné půdy s nasazenými bakteriemi zapomněl v termostatu. Po návratu jej čekalo milé překvapení - v miskách s živnou půdou rostly bakterie. Množily se neuvěřitelně pomalu a Marshall jim ve všech předchozích pokusech nedopřál k růstu dost času.

Teď se mohli Warren a Marshall podívat na bakterii blíže. Zjistili, že nemá s mikroby rodu Campylobacter nic společného. Byla to úplně nová bakterie a dostala jméno Helicobacter pylori. Zároveň začali Marshall a Warren léčit pacienty s vředy pomocí antibiotik. Ta zabírala podobně jako prostředky na snížení kyselosti žaludku - s jedním podstatným rozdílem. Antibiotika uzdravovala natrvalo. Snížení kyselosti přinášelo úlevu jen na přechodnou dobu a vředové onemocnění se vracelo. Odborníci odmítali oběma Australanům uvěřit. Početnému táboru skeptiků se dostalo silné podpory od farmaceutických firem vyrábějících tradiční léky na vředovou chorobu. Všichni opakovali do omrzení, že v žaludku je příliš kyselé prostředí, než aby tam mohla trvale sídlit bakterie. Zoufalý Marshall se proto odhodlal ke krajnímu kroku. Vypil roztok s namnoženým helikobakterem. Obratem u něj propukl silný zánět žaludku a následně onemocněl i žaludečními vředy. Kolegové i manželka se o něj strachovali. Kúra antibiotik jej ale zase postavila na nohy. Odpůrce ani pak nepřesvědčil. Zůstal pro ně bláznivým doktůrkem z nemocnice v Perthu, jež se mezi vědci netěšila nejlepší pověsti.

Robin Warren

"Naštěstí mám hroší kůži," vzpomínal Marshall na těžké časy v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature. "A měl jsem tu výhodu, že jsem žil v Perthu, stranou od největší vřavy. Myslím, že jsem ani netušil, jak silná vlna odporu se proti nám zvedla."

Waren a Marshall se nevzdávali. Dále zkoumali vředové onemocnění a bakterii Helicobacter pylori, psali vědecká pojednání, přednášeli. Vítězství slavili až v roce 1991, kdy Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí v Atlantě prohlásilo za původce většiny žaludečních a dvanáctníkových vředů "jejich" bakterii.

Bakterie Helicobacter pylori nám proniká do trávicího traktu už v dětství. Nakazíme se jí obvykle od infikovaných příslušníků vlastní rodiny. Potíže nám způsobí až v dospělosti, kdy může za určitých okolností vyvolat záněty, vředy a v některých případech dokonce nádorové onemocnění žaludku.