Nesuďme žížalu podle barvy
Tygra od lva každý pozná na první pohled. Ale ani trénované oko by od sebe nerozlišilo utajené druhy běžných žížal, které nyní objevili britští vědci. Zjistili, že místo jednoho druhu máme hned čtyři.
Žížaly rozhodně nejsou nevýznamná stvoření - v půdě rozkládají organický materiál a jejich cestičky půdu provzdušňují. Bez žížal by výnosy zemědělské půdy citelně poklesly - a to i při používání těch nejlepších fertilizérů. Britští vědci studovali žížaly Allolobophora chlorotica, jeden z dominantních druhů v zemědělské půdě západní Evropy. Druh má dvě barevné varianty - zelenou a růžovou - které se liší svými nároky na prostředí.
Zelené žížaly obývají relativně vlhkou půdu travnatých oblastí, kdežto růžoví jedinci se lépe cítí v suchých půdách zahrad a lesů. Navzdory tomu existují i barevně smíšené populace, které ale produkují neplodné hybridy. Odborníci proto měli podezření, že se ve skutečnosti nejedná o jeden, ale dva druhy. Genetická analýza žížal ze čtyřiadvaceti míst Británie a pěti míst evropského kontinentu nyní potvrdila, že zelené a růžové žížaly patří k různým druhům. Překvapením ovšem bylo, že růžové žížaly se dělí do tří různých druhů. Vzájemně jsou si tyto tři druhy asi tak příbuzné, jako člověk a orangutan.
Namísto jediného druhu Allolobophora chlorotica tedy máme hned čtyři. Objev, o kterém píše článek na stránkách Science, může mít značný dopad na používání zemědělských pesticidů. Není totiž vyloučeno, že jednotlivé druhy žížal budou na tyto látky reagovat s různou citlivostí.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
