Nejvyšší sopka sluneční soustavy

15. leden 2007

Olympus Mons je nejvyšší sopka ve sluneční soustavě. Před tím než Mars navštívily sondy, nikdo neměl tušení o její obrovské výšce. Až do konce 19. století ji astronomové považovali jen za skvrnu na povrchu planety. Poté se začali správně domnívat, že jde o horu. Jak dnes víme, neuvěřitelně vysokou.

Výška sopky 27 kilometrů je úctyhodná. Třikrát převyšuje Mount Everest a dvaapůlkrát sopku Mauna Kea na Havaji. Šířka hory je 550 kilometrů a průměr jícnu 85 km. Ještě větší dojem na nás sopka udělá, když si uvědomíme, že její plocha je třikrát větší než plocha území České republiky. Kdyby na sopce někdo stál, patrně by si toho ani nevšiml, protože obzor je podstatně menší než rozměry hory.

Vrchol ve vesmíru
Všichni víme jaké problémy dělají horolezcům pozemské hory. Na ty nejvyšší se bez kyslíkové masky nedá vůbec vylézt. S nadmořskou výškou klesá tlak vzduchu i koncentrace kyslíku. Mars sice dýchatelný vzduch nemá, ale i kdyby měl, tak na Olympus Mons by se dalo vylézt sotva do poloviny. Vrchol sopky totiž leží prakticky nad atmosférou! Tlak vzduchu tam dosahuje jen 5 až 8 procent průměrného hodnoty na Marsu. Pro srovnání na vrcholu Everestu je to 30 % průměrného zemského tlaku.

Detailní pohled do jícnu sopky Olympus Mons

Žádná tektonika = velká sopka
Olympus Mons je štítová sopka, která vznikla jako výsledek trvalého vyvěrání magmatu z nitra planety. Na Marsu totiž není desková tektonika, takže sopka zůstává po celou dobu na místě. Obdobu máme v menším měřítku i na Zemi v Tichém oceánu - jsou to havajské ostrovy. Jenomže pod nimi se litosférické desky během milionů let pomalu posouvají, takže jednotlivé sopky pomalu vyhasínají a další se rodí. Když se podíváte na mapu, uvidíte že Havajské ostrovy tvoří v oceánu takový řetěz. To je způsobeno právě posouváním desky pod nimi. Dříve měl Olympus Mons zakulacený vrchol, ale když přestala láva proudit, zchladl a propadl se. Proto teď nahoře vidíme jícen.

Ze skvrny sopka
Na Marsu existují během roku období, kdy na povrchu zuří obrovské písečné bouře. Prachová zrníčka jsou pak rozptýlena v atmosféře a znemožňují pohled až na povrch. Nejvyšší marsovské sopky se ale tyčí nad hranici bouře a bývají tedy pozorovatelné po celý rok. Není tedy divu, že si jich astronomové všimli už v 19. století. Nejprve se domnívali, že jde jen o jasné (pravděpodobně zasněžené) skvrny na povrchu, ale když přestal být zbytek povrchu vidět, usoudil správně astronom Patrich Moore, že musí jít o hory. Důkazy ovšem přinesla až americká sonda Mariner 9 v roce 1972. Útvar byl okamžitě přejmenován z Olympic Snow na Olympus Mons.

Zklamání pro horolezce
Nejvyšší sopka sluneční soustavy leží na obrovské vypuklině Marsova povrchu. Na ní se nachází i další obří sopky: Arsia Mons (16 km), Pavonis Mons (14) a Ascraeus Mons (18 km). Pokud se na Mars jednou vydá člověk, a to je dost pravděpodobné, asi na žádné z těchto sopek nepřistane. Kdyby se na ně ale jednou přeci jen vydal, nepotřeboval by s sebou žádnou horolezeckou výbavu. Svah sopky jen velmi pozvolna stoupá a nikomu by nedělalo problém jít po něm vzpřímeně a normálně, jako jsme zvyklí z procházek mírně zvlněnou krajinou na Zemi.

Mapa Marsu zachycuje i řadu obřích sopek
autor: Petr Sobotka
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.