Nejrychlejší dělové projektily
Dělo, které dokáže urychlit projektil až na 4 kilometry za vteřinu používá zbrojařská společnost BAE System nikoliv pro bojiště, ale pro materiálové testy. Její výrobky - vojenské letouny, lodě a ponorky - musí často čelit nárazům jiných těles...
... ptáky počínaje a střelami nepřítele konče, přičemž vzájemná rychlost je velmi vysoká. Dvojstupňové plynové dělo konstruktérům umožňuje simulovat děje probíhající během střetu, aby mohli vyvinout materiály, které energii nárazu neškodně absorbují nebo rozvedou na větší plochu. Laboratoř je proto vybavena vysokorychlostními kamerami, rentgenovými kamerami, tenzometry a dalšími čidly sledujícími místo dopadu.
Vysokorychlostní dělo BAE Systems je 10 metrů dlouhé a váží přes čtyři tuny, přesto však nepatří k největším konstrukcím tohoto druhu. Americká Lawrence Liwermore National Laboratory disponuje dělem dlouhým 30 metrů, které dokáže projektilu udělit rychlost až 5,2 kilometrů za vteřinu. Používá se pro modelování některých dějů při explozi jaderných zbraní.
Myšlenku vysokorychlostního vícestupňového děla poprvé v praxi uplatnili němečtí konstruktéři v závěru 2. světové války při stavbě zbraně V-3, v níž střelu po explozi hlavní nálože dál postupně urychlují výbuchy v bočních komorách. Hlaveň byla dlouhá 150 metrů a dokázala dát náboji o hmotnosti 135 kilogramů rychlost okolo 1,6 kilometrů za sekundu. Na projektu se mimo jiné podílely i české firmy Škoda a Vítkovické železárny.
Dnešní plynová dvojstupňová děla pracují ve dvou fázích: nejdříve nálož střelného prachu prostřednictvím elastického pístu stlačí náplň z lehkého plynu. Teprve po dosažení určitého tlaku se otevře záklopka do druhé hlavně s projektilem. Jde o superrychlé detonační zařízení, které odpálí tlakový detektor v komoře prvního stupně. Přesné nastavení rychlosti se děje pomocí dávkování a výběru nálože v prvním stupni.
Fanoušci kosmonautiky možná zaznamenali, že 5,2 km/s už nemá tak daleko k první kosmické rychlosti, že by tedy šlo uskutečnit dávnou myšlenku Julese Verna o vystřelování projektilů do vesmíru. I na tom vědci již od 60. let minulého století pracují, protože by to výrazně zlevnilo dopravu nákladů (alespoň těch odolnějších) na oběžnou dráhu. V současnosti je nejdál patrně projekt Sharp, v jehož rámci již bylo vyzkoušeno i menší dvojstupňové dělo.
Již nyní se daří dosáhnout rychlostí 8 kilometrů za vteřinu, což je víc, než potřebuje satelit pro umístění na oběžnou dráhu. Zatím to ovšem jde jen s velmi malými projektily a po uzavřené dráze. Konečným cílem je zařízení vystřelující náboje s pomocným reaktivním náporovým motorem Scramjet. Hlaveň má být dlouhá až 12 kilometrů, takže počáteční přetížení se poněkud sníží.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
