"Nechtěl bych žít ve světě bez ptáků, lesů a zvěře rozličných tvarů a podob." - Gerald Durrell

Nejstarším z nich byl známý anglický romanopisec Lawrenc Durrell. Výrazná bratrova osobnost rozhodně musela být jedním z faktorů, který ovlivnil nejmladšího z Durrellů. Snažil se podněcovat bratrovu fantazii a považoval za svou povinnost otevírat mu nové obzory. Záhon růží nikdy nebyl pouhým záhonem růží, byla to přehlídka panen čekajících na znásilnění nebo baletní skupina kolébající se ve vánku potlesku či tváře davu sevřené úzkostí.

Další, kdo Durrela v době jeho dětství výrazně ovlivnil, byl řecký doktor Theodor Stefanides, renesanční osobnost a výstřední milovník přírody, který se stal jednou z prvních obětí Geraldova neutuchajícího zájmu o vše živé.

V jedné ze svých knih o sobě Durrell tvrdí, že první slovo, které pronesl, bylo zoo. Ostatně vlastní zoo byla snem, který ho provázel celým dětstvím a jehož realizace poznamenala i zbytek jeho života.

Po smrti otce se rodina vrátila do Anglie, ale roku 1933 se všichni na Larryho popud přestěhovali do Řecka na ostrov Korfu, kde pobývali až do začátku války. Slunný ostrov se stal pro malého Geralda malým rájem. Kniha "O mé rodině a jiné zvířeně", ve které s úsměvem vzpomíná na své dětství a zoologické počátky, zaujímá v kontextu jeho literárního díla nezastupitelné místo. Stala se světovým bestsellerem a byla zařazena do seznamu britské povinné školní literatury. Právě na Korfu se definitivně rozloučil se svou první, sice již vážně koncipovanou zoo hliněných figurek zvířat a vrhl se na přírodu živou. Ostrov mu v tomto směru nabídl nepřeberné množství příležitostí. Rodinné příbytky Durrelů záhy přetékaly veškerou, na ostrově dostupnou zvířenou. Téměř neuvěřitelně působí historky o domácnosti zamořené štíry, o sourozencích terorizovaných párem ochočených strak, o pitvě rozkládající se želvy prováděné s vědeckým zaujetím na verandě rodinné vily.

Korfu se pro malého chlapce, který nikdy nedokončil kompletní klasické vzdělání, stalo domovem, rájem i školou. Právě zde sehrál svoji úlohu doktor Stefanides, který doprovázel Geralda při jeho výpravách po ostrově, stal se mu společníkem i studnou plnou informací.

Po návratu do Anglie pracoval Gerald Durrell po nějaký čas u obchodníka se zvířaty, poté se ucházel o práci v zoo v Londýně. Podařilo se mu získat místo v Whipsnalu, kde měla tehdy Zoologická společnost svou pobočku (Zvířata mi straší ve věži). Zde získával první zkušenost s prací s velkými zvířaty. Podnikl mnoho expedic, z nichž vozil zvířata pro jiné zoo, ale pak se rozhodl zařídit pro sebe. V roce 1949 podnikl výpravu do Kamerunu, odkud se vrátil s úctyhodnou sbírkou zvířat a pevným odhodláním založit vlastní zahradu (Bafutští chrti, Zoo v kufru). Zvířata ubytoval na zahradě své sestry ve vilové čtvrti v Barnemouthu a začal se sháněním pozemku. Po půldruhém roce marného boje s městskou byrokracií sehnal vhodné místo na Normanských ostrovech v areálu zámku na Jersey (Zoo na zámku). Následovaly další výpravy za zvířaty, většina z nich dala podnět k další knize, kniha zase poskytla potřebnou finanční injekci jeho zoo.

Ocitl se v začarovaném kruhu, který sám vytvořil. Střídavě se oddával nadějím a propadal depresím, potýkal se s lhostejností, se kterou lidé kolem něj shlíželi na permanentní devastaci přírody, bojoval za záchranu vymírajících živočišných druhů. Byl si vědom své epizodní role v tomto boji za záchranu naší planety, přesto se ale snažil vykonat vše, co bylo v jeho silách. Skutečné těžiště jeho práce jako zoologa i jako spisovatele, spočívalo ve schopnosti komplexně reagovat na jednoduchá fakta. Byla to právě fakta, která ho děsila, která ho nutila k iniciativě, ničila ho i pronásledovala, budila ze spaní a dávala jeho humoru poněkud černý odstín. Ta fakta přispěla i k jeho nervovému zhroucení ve středních letech, nutila ho k přílišnému pití. Napsal řadu knih, ve kterých uplatnil své živelné vypravěčské nadání a spojil ho s vědeckou erudicí, vše okořenil láskou k přírodě a jemnou ironickou nadsázkou, která je pro jeho humor natolik příznačná. Jeho knížky vytvářejí kouzlo, navíc kouzlo, které je každému srozumitelné. Natočil pro BBC přírodovědné seriály, které později oběhly celý svět, zakládal nadace na ochranu ohrožených živočichů.

Svá díla končil slovy. "Pokud se Vám tato má kniha líbila, uvědomte si prosím, že vděčí za svou zábavnost právě zvířatům. Ta tvoří bezprávnou, němou většinu naší planety, neschopnou přežít bez lidské podpory. Každý z nás může pomoci zabránit strašlivému zneuctění světa, ve kterém žijeme. Dělám proto vše, co je v mých silách, a prosím Vás o spoluúčast."