Nebezpečné bomby

Důvody pro zákaz jsou přesvědčivé. Jako každá munice, může tříštivá bomba už při svém nasazení ohrozit civilisty. Počíná si záludně. Je to jakási zabijácká matrjoška: jednotlivé pumičky, kterých může být od tří do dvou tisíc, se skrývají ve větším obalu - a když ten se roztrhne, ženou se do různých směrů. Přičemž jejich náplň nemusí být konvenční, lze do nich napěchovat fosfor, napalm či bojový plyn.

Některé z těchto dílčích pumiček nevybuchnou, ale to vůbec neznamená, že civilisté si mohou výskat. Odhaduje se, že jen ve Vietnamu tahle zapomenutá americká munice zabije rok co rok 300 lidí. V Libanonu, po loňské válce, která byla mnohem kratší než ta vietnamská, zůstal po izraelských náletech milion těchto nevybuchlých dárků. O život už přišlo 30 Libanonců. A podle celosvětové statistiky ohrožuje nevybuchlá tříštivá munice nejméně 400 milionů lidí.

Zvoní tedy tříštivým pumám hrana? Stěží. Proč? Za prvé, jsou účinné. Za druhé, jsou levné - alespoň v porovnání s ostatní sofistikovanou municí. A za třetí, generálové všech dob se snažili o zbraně, které by nepřítele oslabily ještě ve fázi, kdy nemůže ublížit jejich vlastním mužům: to je podstata kuše, anglického dlouhého luku, stejně jako atomové či tříštivé pumy. A svým způsobem je to i podstata sebevražedných atentátů.

Mimochodem, ty by bylo také dobré zakázat. Pravda, takový zákaz by měl asi stejnou účinnost jako případný zákaz tříštivých bomb. Bohužel.