Nakažlivá psí rakovina

Nádorová onemocnění vznikají v drtivé většině případů v důsledku "zešílení" buněk, jež jsou nemocnému organismu vlastní. Zběsilému množení, jež se vymyká kontrole, mohou propadnout nejrůznější typy buněk v těle člověka i živočichů. I z tohoto pravidla však existují výjimky. Jednou z nejznámějších je nakažlivý psí nádor pohlavních orgánů. Jde o relativně běžný a celkem neškodný typ nádoru, jenž postihuje psy všech plemen na celém světě.

Původně byl z vyvolávání tohoto nádorového onemocnění podezírán virus podobný tomu, jaký u žen způsobuje nádorové onemocnění děložního krčku. Nejnovější výzkumy ale naznačují, že se tímto typem nádoru psi nakazí při páření, nebo při očichávání vnějších pohlavních orgánů.

S definitivní platností potvrdil nakažlivost nádoru tým vedený Robinem Weissem z londýnské University College. Vědci prověřili národové buňky a krev šestnácti psů z různých koutů světa. Analýzy DNA prokázaly, že se buňky nádoru navzájem velice podobají. Jejich dědičná informace se však liší od DNA nemocných zvířat. Nádor tedy není tvořen buňkami, jež by byly nemocnému psovi vlastní. Pocházejí z cizího zvířete.

Weissův tým následně provedl analýzy DNA nádorů čtyřiadvaceti dalších psů. Výsledná data dokazují, že nádorové buňky musejí pocházet od jednoho jediného zvířete. S největší pravděpodobností se nádor poprvé vyvinul u vlka, či zástupce plemene vlkům blízce příbuzného (např. sibiřský husky), který žil v Asii před nejméně 200 roky. Nádorem onemocněl vlk či pes, který žil ve smečce tvořené blízce příbuznými zvířaty. Ta si mohla nádorové buňky předávat, protože jejich imunitní systém nevnímal nádorové buňky jako cizí. Zpočátku mělo nádorové onemocnění pro nemocné vlky zřejmě vážné důsledky. Postupem času však tento typ rakoviny "zkrotl". Čím méně postihoval nakažená zvířata, tím větší byly jeho šance na šíření, protože nakažený pes či vlk stihl předat nádorové buňky většímu počtu zvířat. Nádorové buňky se v drtivé většině vyvíjejí tak, že jejich "agresivita" roste. Postupem času se jejich DNA také stále intenzivněji mění. V případě nakažlivého psího nádoru jsou však vědci svědky přesně opačného procesu. Nádor postupem času "krotl" a jeho dědičná informace se stabilizovala. Dnes už zřejmě v jeho DNA k zásadnějším změnám nedochází. Zajímavé jsou i mechanismy, kterými si nádor zajišťuje přežití v těle nakaženého zvířete. Nádorové buňky utlumily produkci některých bílkovin, podle kterých imunitní obrana rozezná buňky pocházející z cizího těla. Zároveň nádor produkuje molekuly, které tlumí imunitní obranu. Studium těchto mechanismů může významně přispět k poznání triků, jež ochrání před atakem imunitní obrany i lidské nádory, a umožňují tak jejich další růst. Buňkám nakažlivého psího nádoru patří i jeden primát. Jsou nejstarší linií nádorových buněk, kterou vědci zatím poznali.

U člověka nebyl zatím podobný typ "nakažlivé rakoviny" zjištěn. Nedávno se však podařilo odhalit nakažlivou rakovinu u ďáblů medvědovitých, australských vačnatců. Ti si předávají nádorové buňky při vzájemných potyčkách. Nádorové buňky se dostanou do poškozených tkání tlamy a hlavy a intenzivním množením zvíře zcela znetvoří. Ďáblové obvykle umírají hladem, protože nemohou kvůli znetvořené tlamě přijímat potravu.