Moderní fotbal se narodil v prestižní restauraci

9. prosinec 2013
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02993997.jpeg

Před 150 lety začala novodobá éra nejpopulárnější hry světa - Fotbalu. Ten je dnes ne jedné straně nadějí těch nejchudších po celém světě a na té druhé stranu luxusním zbožím, protože za právo vysílat zápasy se platí astronomické sumy, fotbalová utkání pak sledují miliardy lidí po celém světě a 250 milionů jich fotbal aktivně hraje. Denně se o něm napovídají tisíce vět a popíšou tuny papíru i virtuálního prostoru.

Historie ukázala, že kromě vzbuzování vášní umí fotbal také zastavovat války a spojovat zdánlivě nesmiřitelné. A celý tenhle příběh nejpopulárnější zábavy světa začal na podzim 1863 setkáním a následnými bouřlivými debatami anglických gentlemanů v londýnské hospodě - Freemasons´ v londýnské Covent Garden.


Veskrze fotbalová restaurace

"Tohle je pro mě novinka, netušil jsem to. Ale ne každý Angličan je vášnivým fanouškem fotbalu, takže to tak neprožívám. Hlavně že tu mají dobré "fish and chips" a že mi chutná zdejší pivo," říká Richard, který obědvá se svou rodinou na místě, kde Angličané 26. října 1863 založili svou Fotbalovou asociaci, ale velkolepý zážitek to pro něj není. Stejně jako další hosté vůbec netuší, jak důležitá byla tahle hospoda pro vývoj hry, která změnila svět. Z dnešního pohledu to vypadá směšně, ale ani před 150 lety nezůstala tahle první fotbalová schůze v dějinách bez povšimnutí - The Times o ní druhý den napsaly 35 řádek.

"Zkoumali jsme historii našeho podniku a jsme na ni pyšní. Támhle na zdi visí vitrína s dobovými články a předměty. Ale to nám na chleba nevydělá, takže populární jsme hlavně díky tomu, že tu dnes na několika velkých obrazovkách promítáme fotbalové zápasy a lidé je k nám chodí sledovat. Zároveň tím vlastně zůstáváme věrní tradici a čas od času nám udělá reklamu slavná návštěva. Před pěti nebo šesti lety sem do Freemasons´ dorazil dokonce Brazilec Pelé!" Chlubí se Jonathan, manažer restaurace. Slavný král světového fotbalu si sem přišel prohlédnout, kde hra, kterou tak nedostižně ovládal, dostala tvář.

Pamětní deska na založení FA v londýnské Freemasons Arm

Kopání do míče bylo v polovině 19. století v Anglii stále populárnější a podporovanou kratochvílí. Ale každý ji provozoval po svém. Co škola nebo klub, to svérázná pravidla. A organizace nulová. Zápasy se hrály chvíli podle pravidel jednoho z týmů a po zbytek utkání zase podle druhého, takhle také vznikla poločasová přestávka. Ale také velký zmatek, kterému se rozhodli zamezit zástupci jedenácti anglických klubů. Jednoho pondělního odpoledne v říjnu 1863 se sešli, založili první fotbalovou organizaci na světě a začali pracovat na sjednocení pravidel.

"Všichni se museli znát, protože funkcionáři byli tehdy zároveň aktivní fotbalisté, takže proti sobě často hráli. Freemasons´, to byla tehdy vyhlášená jídelna, takže nepochybuju, že přítomní začali schůzi nějakou dobrotou, zapili to pivem a pak se rozvířila se diskuse nad ustavením nové organizace a debata nad jednotlivými pravidly," říká Neil Ward, viceprezident amatérského londýnského klubu Civil Service. Zástupci tohohle oddílu se před 150 lety - 8. prosince 1863 - podíleli také na schválení prvních jednotných pravidel fotbalu. "Z každého klubu tam mohl být kapitán, sekretář, možná nějací další hráči. Kolik přesně se u stolu sešlo lidí a co všechno se tam probíralo, to už přesně asi nikdo nezjistí. Co ale víme určitě je, že za náš klub tam toho večera byl obránce a úředník ministerstva války George Twizzell Wawn. A dnes jsme jediným stále existujícím klubem z těch, které před 150 lety v téhle londýnské hospodě založili Fotbalovou asociaci," upozorňuje Ward.


Grál fotbalové historie

První jednotná pravidla o několik dní dříve sepsal advokát Ebenezer Cobb Morley. Jeho výtvor se dochoval a k vidění je v Národním fotbalovém muzeu v Manchesteru. "Tohle je začátek příběhu fotbalu. Právě se díváte na stránky, kde stojí pravidla, podle kterých se dodnes po celém světě hraje asociační fotbal, tedy soccer. Je to originál rukopisu Ebenezera Cobba Morleyho, prvního sekretáře Fotbalové asociace. On byl první, kdo si sedl a písmem pravidla zaznamenal," vypráví Adam Comstive z anglického Národního fotbalového muzea v Manchesteru. Stojíme při našem povídání u nejcennějšího artefaktu, který tahle instituce uchovává. Starý sešit s dávným předkem fotbalových pravidel je tu vystavený za tvrzeným sklem hned na začátku expozice, aby ho nikdo nepřehlédl.

Adam Comstive z Národního fotbalového muzea v Manchesteru

"Tenhle poznámkový blok má nevyčíslitelnou hodnotu, je v něm zapsaná DNA fotbalu. Strávil mnoho let v sejfu Fotbalové asociace a je fantastické, že nám FA umožnila vystavit ho tady a připomenout, jak začal příběh hry, kterou dnes zná celý svět - rukopisem v londýnské hospodě," vykládá Adam z managementu manchesterského muzea o "stránkách, které změnily svět", jak stojí na informativní tabuli za ním. Je skoro zázrak, že dokument s prapůvodními pravidly fotbalu těch 150 let přežil, a my tak známe jejich prvotní podobu. "Spoustu let ležel tenhle originál v trezoru Fotbalové asociace a než jsme ho převzali, vidělo ho velmi málo lidí. Také do té doby existoval jenom tenhle originál. Až my jsme teď udělali kopie a dokument digitalizovali," říká Adam o řádcích, nad kterými se v londýnské hospodě Freemasons vedly před 150 lety vášnivé diskuse.

Převážil názor omezit ve fotbale možnost ovládat míč rukou a také zakázat tvrdé zákroky. To se nelíbilo zejména zástupci klubu Blackheath, který tvrdil, že právě tvrdá hra dělá fotbal fotbalem. Tenhle oddíl nakonec z Fotbalové asociace na protest vystoupil a později založil ragbyovou unii. Fotbal se definitivně odloučil od ragby a vydal se na svou vlastní cestu dějinami, i když jeho první pravidla dnes působí komicky. "Branku například tvořily jenom dvě do země zapíchnuté vysoké tyče a gól platil, pokud mezi nimi prošel míč v jakékoli výšce, břevno neexistovalo. Směšné bylo z dnešního pohledu i pravidlo o autovém vhazování. Když míč opustil hřiště, mohl ho zpátky vhodit ten, kdo si pro něj rychleji doběhl do zámezí. A nikdo se ho po vhazování nesměl zmocnit, dokud nedopadl na zem," usmívá se Adam Comstive z muzea v Manchesteru. Kromě zmíněného také doba hry nebyla omezená 90 minutami, neexistoval ofsajd ani pokutový kop, rozhodčí neřídil utkání foukáním do píšťalky - ale signály vydával máváním šátkem nebo kapesníkem. Brankář směl chytat míč rukou na celé polovině hřiště až do roku 1912.


Ryzí fotbal v podání amatérů

Ale od té doby už se měnila pravidla jen kosmeticky a minimálně, i proto zůstává fotbal tak populární hrou, která se letos v rámci velkolepých oslav 150 let fotbalu dostala až na zahradu Buckinghamského paláce. "Je to fantastický zážitek a úžasná pocta hrát fotbal na tomhle místě. Trávník byl výborně připravený, soudcoval výborný Howard Webb se zkušenostmi z finále mistrovství světa a promluvili jsme i s princem Williamem a viděli ho v akci v jeho zářivě oranžových kopačkách," pochvaluje si Ryan Cameron - kapitán nejstaršího amatérského klubu světa, londýnského Civil Service - možnost být u historicky prvního fotbalového zápasu v Buckinghamském paláci.

Vévoda z Cambridge William si od své babičky vyžádal královské svolení a uspořádal nevšední slavnost k 150 letům od založení Fotbalové asociace, jejímž je už sedm let prezidentem. Civil Service prohrál s dalším prastarým amatérským klubem Polytechnic FC 1:2, což se mu započítalo i do tabulky londýnské amatérské ligy. Ale byly doby, kdy tenhle klub porážel pražskou Slavii, ale i Barcelonu nebo Real Madrid. "Jeli jsme do Madridu na víkend a vrátili jsme se s dvěma výhrami nad Realem. Tedy naši předchůdci v roce 1924. Můžete si to přečíst tady v kronice - 36 hodin vlakem do Madridu, v pátek dorazili, vyspali se, v sobotu porazili Real 4:0, v neděli 3:1 a jeli zpátky. O dva roky dříve jsme při výjezdu hráli proti Barceloně, Realu a v Lisabonu s Benfikou i Sportingem, tyhle čtyři slavné soupeře jsme stihli za týden," vzpomíná na dávnou slávu viceprezident Civil Service Neil Ward a vede mě ke klubovně s dobovými dokumenty a trofejemi. Mezi nimi už chybí vlaječka, kterou Londýňané nedávno po letech vrátili Barceloně a teď je nejstarším předmětem v jejím obřím klubovém muzeu.

Buckinghamský palác - netradiční kulisa utkání amatérské ligy Civil Service FC - Polytechnic FC

V roce 1925 Barcelona nabídla spoustu peněz za to, že se Civil Service zaváže ke každoroční návštěvě Katalánska po dobu pěti let. Hrdí amatéři odmítli s tím, že za peníze fotbal nehrají. A tak je to dodnes, dovídám se na mostě přes řeku Temži západně od centrálního Londýna cestou ke hřišti, malé tribunce a skromným šatnám. "Jsme klub, který si vybírá hráče ze státních zaměstnanců, kteří by třeba mohli hrát i vyšší soutěže, ale mají dobře placené místo a fotbal chtějí hrát jen pro zábavu. Nic za to nedostávají, naopak platí roční příspěvek, abychom pokryli pronájem a údržbu hřišť. K tomu nám pomáhají i jednorázové poplatky. Kdo chce v sobotu hrát, musí zaplatit deset liber a předtím také přijít ve středu na trénink. Kdo to neudělá, nehraje," popisuje chod klubu Neil Ward.

Současní londýnští amatéři se ale dočkají obnovení tradice. První ze slavných výjezdů do kontinentální Evropy totiž podnikli fotbaloví misionáři z klubu Civil Service v roce 1901 do Prahy. Tam se utkali se Slavií a přijížděli do Čech pravidelně až do roku 1913, další návštěvy znemožnila válka. Letos v lednu byl londýnský klub jako čestný člen Slavie pozvaný na oslavy 120 let červeno-bílých do Národního divadla. A příští rok se chtějí Angličané vrátit v plné parádě a po sto letech znovu hrát v Praze fotbal. Ryzí amatérský fotbal s nádechem prastarých gentlemanských dob tedy stále žije, ovšem ve stínu toho profesionálního, který se stal i pasivní masovou zábavou a doslova průmyslovým odvětvím. Protečou jím astronomické sumy peněz a trpí korupcí, sázkovými manipulacemi nebo chováním různých skupin lidí, které se na tuhle hru nabalily a fotbal jim slouží jako záminka k násilnostem.

autor: jkb
Spustit audio