Místo pro radar

Nutnost dobudování účinné protiraketové obrany odůvodnil Barack Obama zvýšenou zahraničněpolitickou agresivitou Ruska. Nepodřekl se a nevyzradil veřejné tajemství, že by radar přece jen měl mířit proti Rusku, nikoli proti psancům typu íránského nebo severokorejského režimu. Konstatoval pouze zřejmou pravdu, že ve světě, kde tak velký hráč jako Rusko za jediné platné právo pokládá právo silnějšího, kde za sféru svých privilegovaných zájmů označuje spřátelené režimy kdekoli na planetě, v době, kdy zřizuje vojenské základny v Sýrii a posílá atomové loďstvo a strategické bombardéry do Karibského moře, v takovém světě a v takové době i ti malí neřádi vycítí nenadálou příležitost.

Čeští odpůrci radaru doufají, že NATO ještě nemusí přijmout americký projekt za svůj. Transatlantickou solidaritu si představují jako uličku s jednosměrným provozem. Amerika by měla přijít Evropě na pomoc kdykoli, když jde tlustým do tenkého, v opačném případě by však měla vycházet především z vlastních zájmů.

Evropská vojenská organizace s protiamerickým zaměřením zde již jednou byla a jmenovala se Varšavská smlouva. To ona vypracovávala operativní plány na dobytí Západního Berlína, zatímco Američané zřizovali letecký most na záchranu Němců před novou totalitou. Ve světě, kde platí právo silnějšího, pro zemi, jako je Česká republika, protiamerické NATO je návod ke ztrátě nezávislosti.

Kdyby Praotec Čech znal slůvko protiraketový radar, pak hledě s Řípu na brdské lesy by určitě zmínku o mléku a strdí doplnil dovětkem - dobré to místo pro radar. Ztráta americké složky NATO možná až tak neděsí ty v české politice, kteří se už těší na výplatní pásky z Gazpromu - ty ostatní by taková vyhlídka děsit měla.