Ministr Schling by měl jednat

20. srpen 2001

"Děkujeme pane ministře za nový zákon, naše panství nekončí," hlásaly v pondělí před ministerstvem dopravy nápisy z oprýskaných starých škodovek a umělohmotných trabantů. Zatímco z vedle stojících zánovně vypadajících a nablýskaných mercedesů, oplů a fiatů bylo možno číst: Toto je šrot. Nelze přihlásit. Je mi více než pět let. Po Evropě jezdit můžu, v České republice ne.

Takto zajímavě promlouvající auta dovezli na svých odtahových vozidlech dovozci automobilů. Společně s členy Asociace autoškol po celý den blokovali budovu ministerstva dopravy a spojů a pražském nábřeží Ludvíka Svobody. Chtěli tím vyjádřit svou nespokojenost s činností ministerstva dopravy.

Dovozci automobilů jsou nespokojeni s tím, že podle nového zákona není možné dovézt automobil starší než pět let. A především - že špatně funguje systém přihlašování aut a že s tím ministerstvo málo dělá. Zástupcům autoškol se zase obecně nelíbí zmatek kolem jejich oboru, který nastal s novou legislativou a novými zkušebními testy. Domnívají se například, že byli poškozeni nejasnostmi kolem zkoušek nových řidičů a novými zkušebními testy, u kterých i samo ministerstvo přiznalo, že obsahují mnohé chyby. Sám dopravní ministr Schling by podle nich nesložil řidičské zkoušky, jak se o to pokusil.

Učitelé autoškol navíc kritizují špatnou koncepci zkušebních testů, které jsou podle jejich názoru výrazně znalostní a preferují ty, kteří se sice umějí naučit zpaměti množství dat, ale nic to nevypovídá o jejich praktické dovednosti. Přitom řízení motorového vozidla není přece žádná teoretická věda, ale výhradně praktická činnost. Ostatně, důraz na teorii a její občasná odtrženost od jakéhokoli náznaku praktičnosti je obecný nešvar českého školství, snad už od dob rakouských, proto ani není divu, že něco podobného potkává i zkušební testy. Jejich odtrženost bývá někdy dokumentována zkušební otázkou, která se táže na potřebný věk pro jezdce na koni. Je možné téměř s jistotou tvrdit, že takovou znalost běžný řidič nikdy k ničemu nebude potřebovat.

Rozpaky také vzbudila skutečnost, že u některých otázek je nutné zatrhnout více odpovědí, jinak je celá otázka kvalifikována jako chybná. Přitom některé otázky jsou podle učitelů autoškol nejasné.

Je těžké laicky posuzovat složité odborné otázky a jednoznačně určit, která ze stran má pravdu. Naštěstí občan této země, který si chce koupit ojetý automobil nebo složit zkoušky v autoškole, nemusí nic odborně posuzovat. Chce prostě za své peníze dostat kvalitní služby. To je starost podnikatelů. Stát ovšem musí zajistit, aby tito podnikatelé měli odpovídající podmínky a zároveň museli dodržovat určité standardy.

Takovému občanu může být tedy velmi jedno, kdo jeho problémy způsobil. Úkolem podnikatelů i ministerstva tedy je se domluvit tak, aby se situace dala řešit. A že problémy jsou, o tom mezi podnikateli a dodavateli není sporu. Jen se nemohou shodnout, kdo to zavinil.

Na jedné straně je pravda, že blokáda ministerstva není právě nejzdvořilejší výzvou k jednání. Podnikatelé ovšem ministra obviňují, že se dlouhodobě snaží likvidovat drobné podnikání v oboru a že nereagoval na mnohé výzvy k jednání. Ministr zase tvrdí, že bude jednat jen bez blokád a že zatím žádné jiné výzvy k jednání neobdržel.

Je to až směšné. Zástupci podnikatelů tvrdí, že se na ministra obrátili mnoha doporučenými dopisy, od kterých prý mají doručenky. Ministr zase tvrdí, že žádné dopisy nedostal a dokonce v Českém rozhlase diktuje číslo mobilního telefonu jednoho z funkcionářů Asociace autoškol, který údajně nesdílí požadavky protestujících. To už hraničí s politickou kulturou města Kocourkova.

Je možné lidsky pochopit obě strany, že mají své argumenty a stojí na barikádách. V případě ministra Schlinga je možné pochopit, že se mu nelíbí blokáda a má pocit, že mu někdo ubližuje. Ale konec konců je to představitel demokraticky zvolené vlády, placený z peněz daňových poplatníků, který by se měl chovat vstřícně k problémům jakékoli složky občanů, byť by nemuseli být v právu.

Rozhodně by se tedy především neměl vyhýbat jakýmkoli jednáním a podmiňovat je čímkoli. Zasednutí k jednacímu stolu přece ještě není uznáním pravdy druhé strany, ani způsobů jejího prosazování, ani to není žádný projev slabosti. Naopak, je to projev síly, to platí v politice obecně. Když někdo k jednání zasedne bez podmínek, ukazuje tím, že jeho argumenty jsou natolik pádné, že je schopen druhou stranu i veřejnost o nich přesvědčit. Naopak, když někdo podmiňuje, ukazuje tím, že si není jistý. Na tuto jednoduchou a vyzkoušenou zásadu nejen v politice by si měl ministr Schling brzy rozvzpomenout.

ČRo 6 / RSE

20. srpna 2001

Napište nám, co si o tom myslíte VY: rse@cro.cz

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.