Mezinárodní výzkum s českou účastí poukazuje na nedostatek objektivních informací o Romech v učebnicích základních škol

„Vybraly se tři vyučovací předměty – občanská výchova, zeměpis a dějepis, a k tomu jim odpovídající učebnice určené pro žáky druhého stupně základního vzdělávání a pro některé studenty středních škol. Učebnice se prohlédly a hledaly se v nich pasáže týkající se Romů. Následně jsme texty podrobili kritické diskurzivní analýze, což je lingvistický nástroj pro hlubší zkoumání textu, i k danému diskurzu ve společnosti jako takovému.“

Z celkového počtu 38 zkoumaných učebnic v ČR se pouze 11 zmiňuje o romských tématech. Jedná se o učebnice základních škol určené pro 5. až 9. ročník. Podle Tomáše Ščuky byl důraz kladen také na data, kdy byly učebnice vydány.

„Řešila se veškerá bibliografie, nakladatelství, kolik autorů se na učebnici podílelo, rok vydání, i to, jestli jde o nové vydání nebo reedici, atd.“

Co vás nejvíce překvapilo?

„Fakt, že prezentace Romů v učebnicích je téměř shodná s negativním diskurzem Romů ve společnosti. Přitom učebnice jsou určeny pro vzdělávání nových generací.“

V učebnicích chybí odkazy a vysvětlení, které by žáky vedly ke schopnosti kritického myšlení. Žák je naopak konfrontován se stereotypy.

„Je nám podsouván biologické předpoklad, že jsme hudebníci a tanečníci. To je podle mého absolutní nonsens. Stejně tak často najdeme zobecnění z dřívějších dob, a to že Romové žijí v jednom domě, 20 až 30 lidí pospolu.“

Nepřijde vám, že tyto informace vrací Romy do 60. a 70. let?

„Ano. Zobrazení Romů je přesně kvůli tomuto nedostatečné a zkreslené. Zaostává pouze na některých oblastech. Těmi jsou zaprvé holokaust, který je zmíněn pouze dovětkem v odstavci o holokaustu Židů. V občanské výchově jsou Romové zobrazováni jen jako oběti a ne jako rovnocenná součást majoritní společnosti, jako méně přidružená skupina ke společenství, ve kterém žijí.“

Další nejčastější stereotypizací Romů v českých učebnicích je informace, že žili a žijí kočovným životem.

„Nechápu, proč se toto vyskytuje v učebnici z roku 2018. Nebo že Romové jsou homogenní skupina. Naprosto chybí uvedení jednotlivých skupin, které reprezentují jak etnikum, tak podskupiny, které pod etnikum patří.“

Posun je v tom, že se dnes o Romech píše, nicméně stereotypy, které jste v článcích našel, jsou zavádějící. Je to tak?

„Posun je v tom, že aktivismem na národní i mezinárodní úrovni jsou instituce a autoři donuceni texty o Romech v učebnicích uvádět, bohužel ale zkresleně. Otázkou je, co víc škodí. Jestli stereotypizování romského etnika, anebo situace, kdyby v učebnicích o Romech nic nebylo.“

Konzultoval jste získané informace s kantory základních škol?

„S některými ano. Na základě jejich odpovědí se domnívám, že zmíněné texty a způsob, jakým se dnes na školách o Romech učí, plynou z neinformovanosti a z nedostatku objektivního zdrojového materiálu o Romech. Pokud autor nemá o Romech dostatečnou znalost, není dle mého kompetentní něco o nich uvádět do takto důležitého dokumentu. Měl by k tomu přizvat experty na vzdělávání národnostních menšin, aby texty byly objektivní a aby bouraly předsudky mladých generací. To je cesta, jak můžeme mezilidské vztahy do budoucna zlepšovat.“

Výsledky výzkumu za Českou republiku Ščuka zveřejnil začátkem loňského září. Letos v dubnu se následně sešlo ministerstvo školství s nakladateli učebnic, aby společně dohodli kroky, které povedou ke změně. Podle Ščuky záleží na ministerstvu školství, která doporučení vezme za svá a jakým způsobem je implementuje. V tomto směru může být přidanou hodnotou širší nezávislá platforma romských a neromských organizací, ale i jednotlivých odborníků.

„Muzeum romské kultury určitě může z určité části přispět k romské historii. V případě diskuze s autory a nakladateli učebnic může poskytnout své experty. Je ovšem potřeba širší spektrum odborníků na občanskou výchovu, na demokracii, vůbec na občanskou společnost jako takovou.“

Jak bychom mohli porovnat texty o Romech v učebnicích v kontextu Česká republika a její sousedi?

„Je to vlastně totožné, zejména v zemích, kde je velká část romské populace, tzn. Česká republika, Slovensko, Rumunsko, Bulharsko. Tady všude je to zobrazení více negativní než ve státech, které jsou větší, a podíl romské populace je v nich zanedbatelný, tedy Rakousko, Německo. V těchto zemích jsou ve školních kurikulech Romové zmíněni.“