Menzel: Vlasta Burian všechny převyšoval, takže rádi využili příležitost ho potupit

„Burian vyčníval, všechny převyšoval, takže spousta lidí využila příležitosti, aby ho potupili,“ uvedl v pořadu Pro a proti režisér Jiří Menzel.

Skeče, které byly v režii nacistického režimu a které měly zesměšnit exilovou československou vládu, měly i další aktéry. „Ti, kteří měli máslo na hlavě, ho nastrčili, aby pod tím svícnem, což je souzený Burian, byla tma, a na ostatní nebylo vidět,“ soudí filmař.

„To prožíváme v českých dějinách po několikáté,“ dodal.

Kdyby Vlasta Burian po skončení války rychle vstoupil do Komunistické strany Československa, zřejmě by se perzekuci vyhnul. „A byl by národní umělec natotata,“ tvrdí Menzel.

„To ale nešlo, byl bohaty a to komunisté nesnášejí, a nebyl také dost pohotový a nebyl taková svině, aby okamžitě přeběhl na druhou stranu,“ popsal osobnostní rysy krále komiků Jiří Menzel.

Menzel: „Patří k české tradici, že tady je spousta malých lidí, kteří využijí jakéhokoli kotrmelce k tomu, aby najednou byli někdo. To jsme zažili v roce 1948 i 1969, kdy odevšad vylezly různé krysy... I za bolševika spousta herců hrálo komunisty, i když nad tím v soukromí blili, ale dělali to.“

Filmový publicista Jan Foll souhlasí, že Vlasta Burian byl příliš vidět a také provokoval svým majetkem.

Foll: „V normální demokratické společnosti, ať herec dobře dělá své řemeslo a probouzí v lidech pocity a myšlenky. To je jeho úkolem, a ne být politickou ikonou něčeho.“

„Hrdina může být člověk, který se ctí obstojí v těžkých poměrech. Hrdinství je velmi relativní pojem,“ zpochybnil slovníkovou definici slova kritik.

Ten připomněl další detaily žaloby proti Burianovi. „V obžalobě proti němu také zaznělo, že si zařídil s úřady, že mu rozšířili veřejný pozemek, aby si mohl postavit tenisový kurt.“

„Mělo se mu za zlé, že k tomu využil svých styků. Když se podíváme na dnešní dobu, tak bychom podobné případy ani nespočítali," připomněl Foll.

Omlouvá umělecký přínos díla lidské poklesky?

„Jestli genialita omlouvá mravní selhání je věčná a nezodpověditelná otázka. Je to případ od případu, jak velké dílo může smazat poklesek nebo naopak. Na to není odpověď, je to věčná otázka morálky umělců,“ shrnul Jan Foll.