Má člověk plán na nový antigravitační pohon?

Naprosto kontroverzní a zcela výjimečné tvrzení si žádá výjimečných důkazů. Sborník z konference ještě není na světě, ale článek k práci ano. Co tedy onen vědec - dr. Franklin Felber - vlastně tvrdí? Pokud by Felberova teorie fungovala, vyřešila by nejpalčivější problém cestování vesmírem. S obrovským nadšením je okamžitě přijímána recenzenty konference. "Výzkum dr. Felbera je revolučním v mechanice kosmických pohonů, protože nabízí naprosto nový způsob, jak posílat sondy do vesmíru," říká jeho recenzent dr. Davis z Institutu pokročilých studií Univerzity Nového Mexika. "Jeho přísně prověřená a skutečně unikátní myšlenka nám dává možnost obrovského kroku vpřed ve výrobě strojů, s nimiž lze bezpečně, funkčně a velmi levně cestovat rychlostí blízkou rychlosti světla," dodává.

Felber určil hranici
Einsteinovy rovnice gravitace nebyly nikdy explicitně řešeny pro hmotu pohybující se relativistickými rychlostmi - tedy rychlostmi blízkými rychlosti světla. Felberův výzkum přitom ukazuje na to, že pokud se hmota pohybuje rychlostí větší než 57,7 % rychlosti světla, pak přestane gravitačně přitahovat okolní hmotu a právě naopak, začne ji ve směru pohybu a také proti němu gravitačně odpuzovat. Čím rychlejší pohyb bude, tím větší bude gravitační repulze.

Počítal a vypočítal
Felberovy výpočty ukazují, jak by se dalo využít těchto odpudivých účinků nějakého rychle se pohybujícího tělesa a urychlit tak nějaký náklad anebo kosmickou raketu. Felberovo nové řešení Einsteinových rovnic ukazuje, že se náklad urychlení údajně skutečně podvolí, a dokonce do směru onoho "antigravitačního paprsku" sám spadne volným pádem. A to i přesto, že se již pohybuje vysokou rychlostí.

Do konce století?
Felber uvádí pro urychlení 1 tuny nákladu na rychlost 90 % rychlosti světla energii v ekvivalentu 30 miliard tun TNT a navrhuje jako urychlující prvek nějakou urychlenou hvězdu. S tím, že by se takovýto náklad na oné hvězdě jaksi "svezl". "Na základě svého výzkumu předpokládám, že první mise s takto urychleným nákladem by mohla vystartovat do konce tohoto století," říká Felber.

Nesrovnalosti
Některé nesrovnalosti by však měly být objasněny a vysvětleny. Abstrakt článku se zabývá Schwarzschildovým řešením, avšak obhajoba v úvodu je založena na procesech v Kerrově řešení. Srovnání Felberova principu antigravitačního motoru se strháváním souřadných systémů v poli Kerrovy černé díry rozhodně není šťastné. Už proto, že zde nemusí nutně docházet k relativistickým rychlostem. Ve druhém odstavci dále Felber uvádí, že "... původní kalkulace řešily pouze rovnice geodetik pro nerelativistické částice v nízkorychlostní limitě zdroje gravitačního pole...". To by mohlo vyvolat zdání, že rovnice geodetiky tedy neplatí pro relativistické částice. Jenže pohyb po geodetice nezávisí na rychlosti. Jakékoliv těleso prostě bude splňovat rovnici geodetiky, ať už se pohybuje jakoukoli rychlostí. Důkazem je například už samotné světlo.

Nedotažené, ale lákavé
Myšlenka změny znaménka u gravitační síly je ale i tak zajímavá. Občas se objeví v některé velmi krajní a extrémní události uvnitř rotujících černých děr. Přesto bych měl k materiálu jednu podstatnou výtku. Avizované zveřejnění na konferenci bylo šité horkou jehlou. Materiál s tak významnou informací by měl být podroben přísnému recenznímu řízení, a pokud je autor natolik přesvědčen o korektnosti informací v článku, měl by se jej pokusit prezentovat v odborném tisku zahrnutém v citační databázi. Na druhou stranu, možnost cestovat takto jednoduchým způsobem a takto vysokými rychlostmi je skutečně lákavá.

Je Felberův výzkum seriózní?
Materiál se nám do redakce dostal jako horké zboží staré několik hodin. S krátící se uzávěrkou by tedy bylo nemožné provést podrobnou recenzi. Především je nutno si uvědomit, že dr. Felber zveřejnil tiskovou zprávu sám a pod hlavičkou soukromé společnosti StarMark, Inc., jíž je údajně spoluzakladatelem. Její činnost ani webové stránky nejsou nikde specifikované, ale zřejmě se zabývá technologiemi pulzních pohonů. Konference, na níž byl objev prezentován, nepatří mezi renomované akce a schopnost recenzování příspěvků z oblasti hluboké relativistické fyziky tak zřejmě nebude nejkvalitnější. Přesto se zdá být podklad pro konferenci zajímavý a prostý nějakých zřejmých faktických omylů. Tento článek je k dispozici v elektronické podobě na této adrese.

Autor Martin Petrásek se na Slezské univerzitě v Opavě zabývá relativistickou astrofyzikou.

Více na serveru Svět vědy.