Lidskost k medicíně nezbytně patří. Bez ní by nebylo dobré zdravotnictví, byť technicky sebelepší

Proč jste se rozhodl ve vedení nemocnice skončit? Uvažoval jste o tom delší dobu?
Ano, je to tak, uvažoval jsem o tom už delší dobu. Myslím si, že je i zdravé, aby se vedoucí funkci lidé střídali, aby přicházeli další s novými myšlenkami, nápady a rozvojem. A upřímně řečeno, jsem ve funkci ředitele fakultní nemocnice 6 let, a už také mám určitý věk, který mě opravňuje k tomu, abych to předal těm, kteří budou lepší než já.

Ředitel vytváří podmínky pro ostatní a stará se, aby mohli svoji práci dělat co nejlépe a vše fungovalo ve prospěch pacientů.
Vladimír Palička, ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové

Vy jste především také lékař, chcete dál působit v nemocnici?
Určitě. Mám poradnu, kterou si stále držím i po celou dobu, co dělám ředitele. Mám jeden den ambulanci, věnuji se pacientům a především pacientkám s osteoporózou, což jsou vesměs dámy dospělejšího věku.

Čtěte také

Ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové Vladimír Palička končí ve funkci kvůli vysokému věku

Jakých bylo těch 6 let ve vedení fakultní nemocnice, největšího zdravotnického zařízení u nás v kraji?
Opravdu jsme největší zdravotnické zařízení v kraji a jsme také největší zaměstnavatel. Máme asi 5 600 zaměstnanců, což je obrovské číslo. Také máme skoro 10 miliard ročního obratu. A těch 6 let ve funkci ředitele bylo náročných i krásných. Opravdu krásných, já si velmi vážím toho, že jsem mohl onu funkci dělat, protože je to velká čest a odpovědnost, velké povinnosti, ale i radosti. Je potěšující, když vidíte, jak můžete pomáhat lidem, jak necháváte odborníky a lidi v nemocnici rozvíjet se, rozvíjet jejich obory a pomáhat jim v tom, aby mohli svoji práci dělat co nejlépe. To je největší úkol ředitele, vytvářet podmínky pro ostatní a starat se, aby vše dobře fungovalo ve prospěch pacientů.

Čtěte také

Prof. Palička: Přeji všem, aby v radostných i těžších chvílích měli někoho, s kým se chytí za ruku

Ovšem bylo to také náročné období, kdy naše zdravotnictví dosud nezažilo takovou pandemii koronaviru. Museli jste se s tím nějakým způsobem vypořádat a určitě to nebylo jednoduché.
Bylo to extrémně náročné, opravdu nikdo z nás netušil, že se taková věc může stát, že se dožijeme něčeho, co dosahuje vrcholu španělské chřipky v počátku minulého století. My jsme měli celkem hospitalizováno téměř 4,5 tisíce pacientů s covidem. Pohybovalo se to ve vlnách v posledních dvou letech. Díval jsem se do dat a 15. února loňského roku jsme měli nejvíce hospitalizovaných pacientů s covidem, bylo to 333 lidí. To je čtvrtiny naší kapacity, další čtvrtinu jsme museli uzavřít, abychom mohli stáhnout personál, který o ty pacienty pečoval. V tutéž dobu jsme také měli 450 zdravotníků nemocných nebo v karanténě nebo doma pečovaly maminky o své děti, protože školy byly zavřené. Tedy bylo nás málo a ta práce byla extrémně náročná. A já smekám před všemi, kteří to zvládli velmi dobře. Myslím si, že jsme epidemii zvládli a nebýt jí, tak bych se možná rozhodoval o odchodu dříve, ale uprostřed boje se neutíká.

Myslím si, že jsme epidemii covidu zvládli dobře a nebýt jí, tak bych se možná rozhodoval o odchodu dříve, ale uprostřed boje se neutíká.
Vladimír Palička, ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové

Jak jste vy osobně ty nejnáročnější dny prožíval, protože nikdo nevěděl, kam ta čísla porostou a co se bude dít?
Bylo to těžké období, protože musíte dělat rozhodnutí, která jsou nejen nepopulární. Musíte třeba uzavřít provoz některé kliniky, aby na ní mohli ležet pacienti s covidem a zavřete provoz oné odbornosti. Tedy jsou to opatření velmi nepopulární, těžká, ale nezbytná. Musí to tak být. Je pravda, že jsem se pohyboval v nemocnici každý den až do večera, chodil jsem po pracovištích, viděl jsem, jak to zvládáme a díky obrovskému nasazení našich lidí jsme to zvládli velmi dobře.

Čtěte také

Pacientům přeji, aby lékaře potřebovali co nejméně, ale vždy u nás našli nejlepší možnou pomoc

Jak dlouho pracujete jako lékař?
Je to 52 let, co vykonávám práci lékaře. Je to opravdu půl století, když se to tak vezme. Ta medicína doznala obrovského rozvoje a zažil jsem mnohé, musím říct. Narodil jsem se v Prostějově na Moravě. Rodiče byli z Přerova a pak se přestěhovali do Prostějova, takže jsem vystudoval olomouckou lékařskou fakultu a 14 let po promoci jsem ještě pracoval na severní Moravě v malé nemocnici. Pak jsem v roce 1984 přišel do Hradce Králové a jsem tady rád a spokojen.

Vzpomenete si na to, jak jste procházel poprvé branou hradecké fakultní nemocnice?
Vzpomínám, vidím to velmi dobře, bylo to v nelehkých dobách totalitního režimu v roce 1984, takže to mělo svoje. Byla to velká výzva tenkrát, ujmout se funkce v krajské fakultní nemocnici. Ale samozřejmě to s sebou neslo i vše, co ta doba s sebou nesla. Pak se to naštěstí zlomilo a od devadesátého roku je to nádherné.

Čtěte také

Prof. Palička: Nemocnice jedou na hraně možností, ale nemůžeme nechat lidi bez péče. Postaráme se

Medicína se pro vás stala životním posláním.
Neumím si vůbec představit, že bych byl bez ní. Jednou k tomu jistě dojde, ale zatím si pořád neumím představit, že bych neviděl pacienty, že bych jim nemohl osobně nějak pomoci. Že bych nemohl pracovat jako lékař.

Cítím, že je pro vás lidská stránka medicíny hodně důležitá.
Když jsem vstupoval do funkce před šesti lety, tak jsem chtěl, aby se nemocnice obrovsky rozvíjela ve svých odborných kvalitách, což se jistě rozvíjí, protože je tam řada špičkových odborníků. Aby se nám podařilo ji držet i po stránce technické a stavební, což si myslím, že se daří. Ale co jsem vždy viděl jako hlavní, aby všichni zaměstnanci nemocnice měli extrémně lidský přístup k pacientům. Pacient vidí příjemné prostředí, ví, že je dobře léčen, ale není schopen úplně vždy posoudit, že je to takový lék a taková technika. Ale stoprocentně vnímá, jestli se na něj sestřičky a lékaři usmívají, jsou vstřícní a ochotní. A to vidím jako jednu z hlavních příčin toho, že jsme úspěšná nemocnice. Vidím to i v ohlasech z pacientských dopisů. A nakonec i z očí našich zaměstnanců, že lidskost k medicíně neoddělitelně patří a bez ní to není dobrá medicína, byť by byla technicky sebelepší.

Čtěte také

Dbejme na ochranná opatření, ale současně žijme a nenechme se vystresovat, říká profesor Palička

V jakém stavu Fakultní nemocnici Hradec Králové předáváte? Co všechno čeká na vašeho nástupce?
Někdo už napsal, že předávám nemocnici v lepším stavu, než jsem ji přebíral. Takže doufám, že tomu tak je, ale není to nic proti předchozímu vedení. Pokud bych nemocnici neposunul nějak dopředu, tak by to bylo špatně. Tedy ten, kdo přijde po mně, to bude mít na jednu straně dobré a na druhou stranu těžší, protože to musí posouvat zase ještě dál. Nemocnice se rozvíjet musí.

A co budete dělat vy? Budete mít spoustu volného času?
Já si úplně neumím představit, že bych měl spoustu volného času. Určitě budu chtít dostudovat vše, na co jsem neměl i odborně vědecky čas. Dohnat všechny ty věci. Ale budu si chtít trošičku i odpočinout. Předpokládám, že zůstanu v nějakém úvazku, ještě nevím v jakém, musím se dohodnout s tím, kdo přijde po mně, jak to bude chtít. Pracovat v nemocnici bych chtěl ještě aspoň nějaký den v týdnu. A také se těším samozřejmě na rodinu, na vnoučata, na manželku, která si mě moc neužila v posledních šesti letech, to je pravda.

Jakub Schmidt a Vladimír Palička ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Děkujeme, pane profesore, za práci, kterou jste věnoval Fakultní nemocnici v Hradci Králové. A přejeme vám také pevné zdraví.
Já děkuji vám, děkuji za spolupráci všem. Děkuji našim zaměstnancům a přeji jim, ať se jim dobře daří, ať mají daleko lepšího ředitele, než jsem byl já.