Lednickým studentům záleží na kvalitě výuky
Nedávno se v Praze uskutečnila veřejná debata o oboru zahradní a krajinářské architektury, na které byli přítomni zástupci takřka všech institucí, které do věci mají co mluvit.
Na jedno místo se podařilo sezvat pedagogy všech tří vysokých škol, které obor v Česku vyučují, jejich studenty, absolventy, vedoucí ateliérů a i představitele oborových organizací včetně Mezinárodní federace krajinářských architektů a České komory architektů.
Na úplném počátku byla nespokojenost studentů lednické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Ti školu kritizují za přílišnou uzavřenost, za to, že někteří pedagogové neumí učit, a volají zejména po větším zapojení praktické výuky. Podle Kateřiny Slavíkové na škole působí skuteční odborníci, ale ne vždy dokáží své zkušenosti studentům předat, některým chybí pedagogické schopnosti. Vilému Michnovi zase vadí, že studenti-realizátoři mají málo praxe a architekti ji nemají skoro vůbec. Když škola dostane grant či veřejnou zakázku, měla by podle něj studenty častěji zvát k realizacím, aby neokopávali stejný školní pozemek stále dokola.
Během veřejné debaty to byli právě studenti lednické fakulty, kdo poslali na lístečcích nejvíce dotazů. Poptávali možnosti větší spolupráce mezi domácími univerzitami i se zahraničím. Žádali větší zapojení externistů do výuky. Ptali se, proč se jim prodlužuje studium kvůli programu Erasmus, a zajímali se o roli grafických programů během studia a v praxi. Projevovali velký zájem o větší propojení studia s ateliérovou praxí.
Docent Pavel Šimek z lednické fakulty by snad všechny požadavky studentů podepsal. Vedení se podle něj snaží situaci posouvat. Změnám však brání každodenní realita a systém. V diskusi Šimka zaujal nápad na společný web tří fakult (Lednice, ČVUT a ČZU) a společná soutěž, která by podle něj "zahřměla" v prostoru.
Docentka Dana Wilhelmová má za to, že praktické výuky i workshopů je v Lednici dost, snad každý student z vyššího ročníku v nějakém ateliéru pracuje. Na delší workshop však studenty škola vyvézt nemůže, protože by jim nemohla proplatit náklady na pobyt. Studenti si podle Wilhelmové myslí, že všechno dostanou na talíři.
V tom jí dává za pravdu Štěpánka Šmídová, vedoucí ateliéru Šmídová Landscape Architects. Absolventi by podle ní měli být vybaveni především praktickými dovednostmi, nestojí však o to, aby jí studenty dohazovala škola. Jde o dospělé lidi, kteří – mají-li zájem – ať pošlou životopis. Podle Šmídové by ovšem velmi pomohlo, kdyby se lednická fakulta otevřela externím vyučujícím. Studentům by to přineslo pestrost nabídky a rozvoj kritického myšlení.
Regina Loukotová, rektorka soukromé vysoké školy ARCHIP zase upozorňuje, že dnešní studenti už výuku přijímají jinak než předchozí generace. Sednout si za katedru a studenty oslovovat „kolegové“ jim podle ní může vadit. Ne každý skvělý architekt je zároveň dobrý učitel a učit je těžké. V zahraničí se proto architekti-pedagogové svých praxí dočasně vzdávají.
V Česku to nejde, protože není-li pedagog habilitován, nepřežije z platu 11-12 tisíc hrubého a musí současně pracovat. Otevřenost je i podle Loukotové klíčová. Škola by měla umět zafinancovat alespoň krátké workshopy se zahraničními lektory. Mezinárodní spolupráce však často vázne na tom, že i v roce 2017 někteří pedagogové stále neumí anglicky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
