Krásný obraz a mýtus našich dějin
Všichni ten obraz důvěrně známe. Mikuláš Aleš ho namaloval v roce 1878 a vídávali jsme ho v učebnicích dějepisu i na chodbách škol. Obraz se jmenuje Setkání Jiříka z Poděbrad s Matyášem Korvínem. K jejich setkání došlo 26. února 1469 ve vsi Uhrově.
Poté, co Jiříkova vojska údajně obklíčila Matyášovy voje poblíž Vilémova. Obraz pak přesvědčivým způsobem zpodobňuje atmosféru, jakoby Jiří z Poděbrad diktoval Korvínovi své podmínky. Rozhodný a vztyčený král Jiří, opírající se majestátně rukou o stůl, drtí svého soka už pohledem. Naproti němu zkroušeně sedící Matyáš, s pohledem upřeným do neznáma, očekávající podmínky vítězícího soka. Celá kompozice obrazu přitom takovýto výklad posiluje. Vítězící Jiří je oblečen a zasazen do světlých barev, pokorný Matyáš do tmavého. Zatímco Jiříkova hlava bez jakékoliv pokrývky ukazuje na to, kdo je tu doma, Matyáš sedí i u stolu v helmici s chocholem. Je to krásný obraz. Ale je to také krásná mystyfikace jedné historické události.
K setkání obou panovníků skutečně došlo. O čem ale mluvili, není známo. Jednali mezi čtyřma očima a žádný zápis o jednání nebyl učiněn. Víme, že šlo o setkání tchána se svým bývalým zetěm. Dcera Jiřího z Poděbrad, která byla manželkou Matyáše Korvína, zemřela ale již v roce 1464 při porodu. Určité také víme, že spolu mluvili česky. Korvínovi ostatně dobrá znalost češtiny zachránila i život. Jako statečný voják se někdy převlékal za obyčejného zbrojnoše a účastnil se s menším houfcem shánění potravin a krmiva pro koně po okolních vesnicích. Jeden z těchto houfců se však dostal do zajetí chrudimské hotovosti. A jak bylo tehdy zvykem, zajatci byli sice o vše cenné obráni, ale - s výjimkou význačných velitelů - opět propuštěni. Mezi propuštnými tehdy byl i pro chrudimské nezajímavý česky mluvící uherský zbrojnoš, ve skutečnosti nepoznaný nepřátelský král.
Historie nemá ráda slůvko "kdyby". Přesto si ho neodpustíme - jak by se asi vyvíjel spor a války mezi Jiříkem a Matyášem, kdyby chrudimštví nepřátelského krále poznali?
Vraťme se ale k obrazu Mikoláše Alše. Navozuje pocit, že hrdě stojící Jiří diktuje Matyášovi své podmínky. Ve skutečnosti to nepochybně bylo poněkud jinak a setkání mělo zcela jinou atmosféru, než jakou Aleš zobrazil. Šlo o setkání dvou protivníků, kteří stáli před okamžikem rozhodnutí. Bitva, která měla mezi nimi rozhodnout, se však každému z nich zdála být příliš velkým rizikem. Žádný nebyl přesvědčen o svém vítězství, oba si ale uvědomovali, že porážka by znamenala konec a ztrátu všeho. Nikomu se do takového rizika nechtělo. Navíc v kruté zimě a s množství sněhu, kdy se jakákoliv vojenská akce mohla jen nečekaně zkomplikovat. Jako zcela rovnocenní partneři, pečlivě zvažující možná rizika, se tedy dohodli a k žádné bitvě nedošlo.
K jediné prokazatelné a doložitelné dohodě, k níž při setkání v Uhrově mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem došlo, bylo to, že Jiří přijal Korvínovo pozvání na společný oběd. Když pak po svém příjezdu do Matyášova ležení podával král Jiří ruku přítomným Matyášovým lidem, odmítl ji Zdeněk ze Šternberka přijmout s tím, že kacíři svou ruku nedá, leda k jeho smrti. Tvrdou surovost obrátil Matyáš údajně hned v žert a smích. František Palacký k tomu ale ve svých Dějinách dodává: "Z toho jest se domysliti, jaková tudíž panovala při tabuli srdečnost a upřímnost i jaké mezi kvasiteli veselí."
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.