Konec turecké vládní krize je zatím v nedohlednu

Turecká koaliční vláda 77ti-letého a nemocného premiéra Bulenta Ečevita zažívá dosud nejtěžší krizi. Během uplynulého týdne odešlo z Ečevitovy strany Demokratické levice DSP 45 poslanců, včetně sedmi ministrů vlády, aby se osamostatnili v nové straně sociálně demokratického typu, která ještě ani nemá název, ale je jasné, že by jí vedl ex-ministr zahraničí Ismail Čem, který celou revoltu proti Ečevitovi začal. Odborníci usuzují, že Čem, který v pátek pronesl ?státnickou? řeč, ve které naznačil, že Ečevitova vláda není už schopna řešit hospodářské a politické problémy země a už vůbec ne zavést reformy, které by mohly Turecko jednoho dne dovést do Evropské unie, by mohl být schopen získat dostatek hlasů v předčasných volbách v září či v říjnu, které jeho přívrženci požadují. Po uvedených rezignacích totiž klesla většina Ečevitovy strany v 550ti členném parlamentě na pouhých 13 poslanců a rezignace dalších jsou pravděpodobné. Premiér se nechal slyšet, že pokud by ztratil v parlamentě většinu, musel by s vypsáním nových voleb chtě nechtě souhlasit a rezignovat, jinak však hodlá pokračovat.

Další hrozbou pro Ečevita je ovšem koaliční středopravicová strana vicepremiéra Jilmaze, který už pohrozil, že pokud nebude do konce roku nastolena jasná cesta k plnění programu reforem, které jak už řečeno, požaduje Evropská unie, jeho strana z vlády odejde. Navíc, stálou hrozbou zůstává i dosavadní ministr hospodářství Kemal Derviš, který už podal rezignaci, ale prezident Sezer jej prý přemluvil, aby ve vládě zůstal. Derviš nyní tvrdí, že je ochoten ve vládě pracovat i přes přestup do nové strany, ve které se zavázal zastávat vedoucí funkci jednoho ze tří vůdců ? spolu s Čemem a exvicepremiérem Ozkanem -- nepříliš nápadně, aby tak vládě a stabilitě v zemi neškodil. Jelikož Derviš je pro Mezinárodní měnový fond zárukou toho, že program pomoci Turecku ve výši 16ti miliard dolarů by mohl být i nadále plněn, Evropa i Amerika zatím zůstávají zdrženlivě stranou, i když vyjádřily obavy z pokračování krize. Mezitím ve čtvrtek zasáhla centrální banka a po oznámení nyní dočasné Dervišovy rezignace podržela slabou tureckou liru.

Novým problémem je také, že Ečevit jmenoval Čemovým nástupcem na ministerstvu zahraničí Sinu Gurela, který je znám svým nesmiřitelným přístupem k řešení rozdělení Kypru, což by mohlo hrát negativní roli v jednání o kyperském členství v EU, i když Gurel se nechal už slyšet, že v zahraniční politice Turecka nebude dělat žádné změny.

Jak tvrdí odborníci, je těžké představit si, že by se mohla Ečevitova vláda ještě stabilizovat, což potvrdil i Derviš, když naznačil, že by nová strana hledala spojenectví se středolevou organizačně a finančně dobře zorganizovanou Republikánskou lidovou stranou CHP, Denize Bajkala, která je stranou, kterou kdysi založil známý otec moderního Turecka Kemal Ataturk, i když nyní není už zdaleka tak významná jako kdysi.

Jak je tedy zřejmé, tlaků a možných scénářů vývoje je stále tolik, že odborníci nevidí konce vládní krize a kdyby prý se Kemal Derviš přece jen rozhodl rezignovat, například pod tlakem nacionalistů, kteří jsou nyní nejsilnější parlamentní stranou a reformám ani možnému členství v unii vůbec nepřejí, pak by zjevně došlo na ony zmíněné předčasné volby. Pak už by byly karty rozdány jinak a útěchou může být, že garantem prozápadní demokracie je v sekulárním Turecku už tradičně armáda. Tedy pro případ, kdyby náhodou zasvítila příliš jasně hvězda islámských fundamentalistů, kteří z podobných krizí profitují, jako například v roce 1997. Jak se však bude vyvíjet proces přibližování k Evropské unii a zda do ní nakonec Turecko bude moci vstoupit, to zatím zůstává značně nejasné.