Konec ptačích krmítek?

Studie Gilliana Robba z královské university v Belfastu (UK) a Stuarta Bearhopa z university v Exeteru (UK), založená na meta-analýzách dat z 50 recentních vědeckých prací dokládá, že přikrmování nemá vždy jen pozitivní vliv na ptačí populace. Studie byla publikována v časopise Frontiers in Ecology and the Environment.

V mnoha případech byl bezprostřední pozitivní vliv přikrmování prokázán. Několik studií jasně dokládá, že např. mláďata, která dostávala extra potravu měla mnohem větší pravděpodobnost, že úspěšně opustí hnízdo, než ta, která neměla přísun potravy z krmítek.

Přikrmování je ale komplexní záležitost a často může vést ptáky ke špatným rozhodnutím. Atraktivní krmítka se tak mohou stát ekologickou pastí, která podporuje ptáky v tom aby se usadili v oblasti, která jim poté, co zůstanou krmítka na jaře prázdná, nemůže poskytnout dostatek přirozené potravy. Vznikají tak populace, které nemohou na přirozené potravě přežít a musí dojít k jejich poklesu, často v průběhu hnízdění.

Nedodržený příslib potravy

Přikrmování také může ovlivnit dobu zahnízdění. Například studie sojek křovinných v Kalifornii dokládá, že sojky v příměstských oblastech s přístupem na krmítka hnízdí dříve než ptáci v přírodě. V době, kdy se rodí mláďata však ještě není dostatek přirozené potravy nutné ke zdárnému vývoji mláďat a často dochází k jejich úhynu či výraznému snížení jejich kondice. Paradoxně tak může přikrmování vést ke snížení hnízdního úspěchu.

Predace naopak není problém

Překvapivě ale také například došlo ke zjištění, že na krmítkách nedochází ke zvýšené predaci. I přes velkou aktivitu ptáků v okolí krmítek a atraktivnost pro predátory není predace vyšší než v přirozeném prostředí. Oproti očekávání je na krmítkách také nižší míra predace způsobená domácími kočkami.

Výzkumníci Robb a Bearhop upozorňují, že pestrá škála vlivů přikrmování na ptáky si žádá dalšího výzkumu. Přikrmování ptáků se může zdát okrajovou záležitostí v ptačím životě. Při pohledu na následující čísla ale jistě zapochybujete. Průzkum provedený v USA v roce 2003 potvrdil, že více než 43% Američanů ptáky přikrmuje. Ve Velké Británii je to dokonce celých 75% lidské populace. Vliv to tedy jistě není zanedbatelný. "Změny v přirozené dynamice dostupnosti potravy na takto velké úrovni mají zřejmě obrovské následky na ekologii ptáků. Tomuto vlivu však zatím rozumíme pouze okrajově" uvedl Robb. "Je možné, že vlivem přikrmování dochází k narušování přirozené selekce".

Pouze několik studií se věnovalo městským a příměstským populacím a ještě méně studií probíhalo déle než jeden či dva roky a sledovalo více než jeden ptačí druh. Zda doma na zahradě přikrmovat či raději nepřikrmovat tak stále zůstává otázkou. I samotní vědci budou odpověď hledat ještě dlouho.