Komunistické kořeny terorismu

Velmi zajímavé informace o tom poskytuje známá Černá kniha komunismu, v níž je tomuto fenoménu věnována celá jedna kapitola s názvem Komunismus a terorismus. Moskva tehdy připravovala celou řadu ozbrojených povstání v různých zemích, avšak bezúspěšně. Po druhé světové válce využila kontaktů na odboj proti nacismu a japonskému militarismu, jednak v Jugoslávii, jednak v řadě asijských zemí k vytvoření rudých armád, které umožnily komunistům získat moc. V padesátých letech se Moskva soustředila na získávání přívrženců zejména v Africe; zvala studenty do Sovětského svazu a jeho satelitních zemí, kde byli infikováni komunistickými idejemi a nenávistí k tak zvanému buržoasnímu západnímu světu.

Penězi a zbraněmi podporovaly komunistické státy také vznik ozbrojených geril v zemích Třetího světa. Moskva sehrála také roli při podporování určitých forem terorismu na Středním východě, píše se v Černé knize komunismu. Sovětská státní bezpečnost KGB spolupracovala například s Lidovou frontou osvobození Palestiny, což bylo radikálně marxistické hnutí, organizující teroristické atentáty a únosy letadel; s těmi vůbec začalo jako první. O jednom z vůdců této teroristické skupiny, Vadim Hadadovi, existuje hlášení KGB z 23.dubna 1974, určené přímo Brežněvovi, které je rovněž citováno v Černé knize komunismu.

Mimo jiné se v něm píše "Výbor pro státní bezpečnost, tedy KGB, udržuje od roku 1968 tajné styky s Vadim Hadadem, členem politického byra Lidové fronty osvobození Palestiny, který vede vnější operace FLOP." V dokumentu KGB se dále uvádí, že zmíněný Hadad předložil sovětské státní bezpečnosti seznam podvratných a teroristických akcí, plánovaných jeho organizací, jako například teror na izraelském území, atentátů na izraelské diplomaty v zahraničí, ale i sabotáží naftařských zařízení v Saudské Arábii a podobně.

V sedmdesátých letech podporoval komunistický tábor penězi a zbraněmi - mimo jiné i československým semtexem - řadu teroristických organizací v Evropě i jinde, a poskytoval jejich členům výcvikové tábory, lékařskou péči a rekreační zařízení. Bylo tomu tak například v případě německé Frakce Rudé armády, která se orientovala na marxismus, ale i jiných teroristických organizací, hnutí a skupin z Evropy, Středního východu, Asie, Afriky a Latinské Ameriky.

Vskutku přeborníkem na poli mezinárodního terorismu byl Venezuelec Iljič Ramirez Sanchez, zvaný Carlos, jehož Organizace mezinárodních revolucionářů sdružovala síly a cíle německých, italských, blízkovýchodních, japonských a jihoamerických teroristických organizací, s kontakty na baskickou ETU a na severoirskou organizaci IRA. Jejich dílem byly únosy, atentáty a jiné teroristické akce, namířené právě tak jako atentát 11. září v New Yorku, proti symbolům tak zvaného kapitalistického světa - například proti Francouzskému kulturnímu středisku v Berlíně, proti diskotékám, nádražím a letištím.

Komunistické země, jako například Maďarsko, Rumunsko, Východní Německo, ale i Československo, přitom dovolovaly těmto teroristům přípravu operací ze svého území, poskytovaly jim pomoc a útočiště. Vyplývá to z dokumentů, nalezených po pádu berlínské zdi v archivech východoněmecké státní bezpečnosti, zkráceně Stasi. Ukázalo se také, že po roztříštění německé teroristické skupiny Baadera a Meinhoffové nalezli čtyři její zbylí členové útočiště ve východním Německu, kde byli po pádu komunistického režimu zatčeni.

Pro Carlosovu teroristickou organizaci měla Stasi krycí jméno separát. Z dokumentů Stasi vyplynulo, že Carlosova skupina připravila a provedla pumový atentát na rozhlasovou stanici Svobodná Evropa v únoru 1981, a to na zakázku z komunistického tábora. Přípravy se děly v Maďarsku v Rumunsku, výbušninu pro tento atentát dostali teroristé od člena rumunské státní bezpečnosti, jejíž vedení jim k provedení atentátu blahopřálo.

Carlos a jeho skupina si poskvrnili ruce krví mnoha obětí většinou civilistů, jako byli tři naši kolegové v československém oddělení Rádia Svobodná Evropa, zranění při atentátu. To však jejich komunistickým příznivcům nevadilo, naopak. Carlos strávil dokonce delší dobu ve východním Berlíně, jako host východoněmecké vlády. Jen když měl sovětský vládce Leonid Brežněv navštívit v listopadu 1981 západní Německo, dala Stasi Carlosově skupině pokyn, aby se po tu dobu zdržela teroristických akcí.

Carlos pobýval také v Československu. Podle výpovědi bývalého důstojníka československé státní bezpečnosti existovala mezi členy mezinárodních teroristických organizací a vedením československé komunistické strany dohoda, že pokud teroristé nebudou dělat problémy a budou utrácet tvrdé valuty, mohou v Československu nějaký čas odpočívat a nabírat sil. V druhé polovině osmdesátých let se však Carlosova skupina stala obtížnou i komunistickým režimům v sovětském táboře; Carlos byl přinucen přenést svůj hlavní stan do Sýrie.

Po pádu komunistických režimů byl on a mnozí jeho soudruzi ve zločinu odhaleni a postaveni před soud. Mezinárodní terorismus, po desetiletí vydatně živený komunistickými režimy, však už měl příliš rozvětvené podhoubí. Paul Wilkinson, ředitel Střediska pro studium terorismu a politického násilí na skotské univerzitě svatého Ondřeje o tom řekl naší rozhlasové stanici: "Snížení počtu států, sponzorujících terorismus, je sice vítaný vývoj, teroristé si však našli alternativní způsoby opatřování zbraní, výbušnin a peněz. Například kolumbijská teroristická organizace FARC, kterou v roce 1964 zřídila kolumbijská komunistická strana, financuje 12 000 svých profesionálních vojáků prodejem kokainu, na jehož výrobu pro ně 300 000 rolníků pěstuje koku.

Podobně je tomu i v Afghánistánu, kde teroristé financují svou činnost zčásti prodejem morfia a hašiše. A tím se dostáváme k zemi, na jejímž území má výcvikové tábory pro své teroristy saúdskoarabský extremista Osama Bin Ladin.

I zde je u kořene zla sovětský komunistický režim, který svou invazí do Afganistanu vyvolal desetiletou občanskou válku. Odpor proti agresorovi z - pro Afghánistán geografického západu - tedy ze Sovětského svazu, se u některých bojovníků za svobodu a zejména mladší generace, přenesl na celou západní civilizaci a vyvolal u ní přesvědčení, že proti zlu moderního světa se lze účinně bránit jen islámským fundamentalismem. Zde jsou kořeny extremistického islámského hnutí Talibán, které vzniklo na troskách dlouholeté občanské války, nejdříve proti sovětské okupaci a potom mezi jednotlivými bojůvkami mudžahýdů.

V Černé knize komunismu se píše: "Přímá i nepřímá úloha komunismu v rozmachu islámských hnutí a vyvolávání mezietnických napětí je nesporná...." Konec citátu.

A totéž je na základě nepopiratelných faktů možné říci i o mezinárodním terorismu.

ČRo 6 / RSE

17. září 2001

rse@cro.cz