Klady a zápory současného volebního zákona

6. červen 2002

Málokdo si uvědomuje, do jaké míry ovlivňuje platný volební zákon v parlamentních demokraciích výsledky voleb, a tím i budoucí vládu země.

Proto se jej vládnoucí strany snaží upravovat podle obrazu svého, tj. podle možností, jež té které straně vyhovují, aby dosáhla co nejlepšího výsledku. Dávným přáním ODS a Václava Klause byl pro volby do Sněmovny jednokolový většinový systém, který vyhovuje straně s pevnou voličskou podporou, jež se projeví vítězstvím v prvním kole, kdy voliči vybírají strany podle své politické orientace. Nevyhovuje jí naopak dvoukolový většinový systém, kdy se ve druhém kole celý ostatní zbytek voličů spojí v odmítnutí strany oněch věrných příznivců, jejich hlasy v prvním kole vynesly příslušnou stranu na první místo. Za příklad mohou sloužit minulé senátní volby v rámci dvoukolového jednomandátového většinového systému. Tehdy kandidáti ODS (vítězové prvního kola) ve většině případů podlehli kandidátům tehdejší Čtyřkoalice, podporovanými zřejmě i příznivci sociální demokracie, kteří vypadli v prvém kole.

Připomeňme si - před nastávajícími volbami do Poslanecké sněmovny zásady současného volebního zákona a peripetie, jež k němu vedly. Začněme u minulých voleb, které se konaly před čtyřmi roky v červnu 98. roku a řekněme si rovnou, oč se liší dnešní volební zákon od tehdejšího. Při minulých volbách byl odvozen počet mandátů té které strany od počtů hlasů odevzdaných v jednotlivých krajích, jichž bylo tehdy 8 na rozdíl od dnešních čtrnácti, které se kryjí s dnešními správními kraji oněmi zákonem stanovenými vyššími územně-samosprávními celky; jedná se tedy o mírný posun ve prospěch větších stran, které mají své příznivce více rozloženy ve všech regionech než strany menší.

Další rozdíl je v náročnějším qoru pro koalice, kdy je nyní stanoven násobek 5 % pro každou stranu, což znamená 10 pro dvě strany, 15 pro tři, atd. na rozdíl od méně přísné předchozí hranice 7 % pro dva subjekty, 9 % pro tři a vždy po 2 % výše. Za méně významné (rovněž uzákoněné) změny je možno považovat za prvé snížení hranice pro preferenční zvýhodnění jednotlivých kandidátů )ono známé zakroužkování), kdy dříve platných 10 %, které mohly vynést onoho zakroužkovaného do čela kandidátky, bylo sníženo na 7 %. Další změnou je zavedení volebního práva pro krajany v zahraničí.

Za méně významnou je možno ji považovat dosud proto, že povinností volit pouze na českém zastupitelském úřadě se počet těchto nových voličů při velkých vzdálenostech na české konzuláty v mnoha zemích odhaduje pouze na pár tisíc.

Nejzajímavější kapitolou nedávné historie volebního zákona je právě ta, z níž v zákoně zbyla jen výše kvóra pro koalice - mám na mysli snahu o jeho změnu ze strany smluvně-opozičních stran upravit zákon k obrazu svých potřeb tak, jak jsem o tom hovořil v úvodu tohoto příspěvku. Potřebou zmíněných subjektů totiž bylo, (cituji z dodatku k Opoziční smlouvě) nalezení volebního systému, který významně usnadní vznik funkční většinové vlády, složené maximálně ze dvou politických subjektů", a to bez ohledu na potřeby dlouho potlačované pluralitní demokracie, bez ohledu na potřeby její stabilizace.

Zopakujme jen krátce, že předmětem návrhu bylo (kromě zmíněného návrhu vyššího kvóra pro koalice) zvýšení krajů z původních osmi na pětatřicet, snížení poslaneckých mandátů v kraji z pěti na čtyři a použití upravené volební Dontovy metody pro přepočet odevzdaných hlasů na mandáty - to je vše ku prospěchu velkých stran. Ústavní soud shledal všechny tyto prvky jako prvky většinového charakteru, který je v rozporu s poměrným systémem voleb do Poslanecké sněmovny a zrušil je.

ODS se již dala slyšet, že se v novém volebním období znovu o změnu volebního zákona pokusí. Můžeme si zaspekulovat, jak může být úspěšná. U volebního zákona předepisuje ústava nadpoloviční souhlas obou komor parlamentu - sněmovna nemůže tedy senát přehlasovat. Na podzim se konají volby do této komory, a vzhledem k dříve zmiňovanému průběhu voleb do ní není pravděpodobné, že by ODS nebo ČSSD, pokud hovoříme o případě, že by nějakým způsobem pokračovala Opoziční smlouva - posílily své pozice.

Při minulém hlasování o zmíněném návrhu zákona ještě před volbami do této komory v r. 2000 by měly smluvně-opoziční strany v senátu většinu, byl ostatně u senátorů ČSSD vynucen souhlas až po tvrdém stranickém nátlaku. Ani ten by snad za Špidlova předsednictví neměl hrozit, a tak se zdá, že ze všech zmíněných důvodů není zatím změna volebního zákona směrem k posílení většinových prvků u voleb do sněmovny pravděpodobná.

Spustit audio

Více z pořadu