Kdy začne zase normálně fungovat Komise pro cenné papíry?
Neprůhlednost českého kapitálového trhu přitahovala různé spekulanty jako rozsvícená lampa noční můru. Tito "investoři" byli omámeni leskem peněz, které mohli nepoctivým způsobem vydělat. O tom, že se jim to dařilo, by mohli nejlépe vypovídat tisíce okradených akcionářů, kterým často zůstali v rukou pouze bezcenné papíry, nebo kteří v lepším případě dostali za své akcie podstatně méně peněz než kolik jim patřilo.
Hlavně kvůli tomu ztrácela pražská burza cenných papírů renomé a solidní investoři se jí vyhýbali jako čert kříži. Ti nepoctiví se naopak v zákulisí snažili dělat všechno proto, aby neprůhledný stav trval co nejdéle. O tom, že byli úspěšní, nejlépe vypovídá fakt, že až v dubnu roku 1998 začala fungovat Komise pro cenné papíry. Tedy instituce, která má dohlížet na to, aby nedocházelo k manipulacím s kurzy akcií, aby jednotlivé firmy o sobě zveřejňovaly pokud možno úplné informace a aby obchody prováděli pouze solidní makléři.
Když už komise vznikla, musí mít nepoctiví obchodníci s cennými papíry zájem na tom, aby pokud možno nefungovala, nebo aby v jejím čele byli lidé, kteří jim půjdou na ruku. Proto každý výpad vůči komisařům je třeba hodnotit i z tohoto úhlu pohledu. Ten nabídl také dosavadní předseda Komise pro cenné papíry Jan Müller, který by měl být v nejbližší době odvolán. Podle něj za jeho odchodem může být zájem lidí, kterým se nelíbí, že otevřel několik případů souvisejících s hospodářskou kriminalitou na kapitálovém trhu.
Vzhledem k dosaženým výsledkům komise to nelze úplně vyloučit. Tuto teorii však narušuje pohled na dění uvnitř komise. Její vedení bylo delší dobu rozděleno na dva protichůdné tábory, které na své nepřátele rozesílaly na všechny strany různé pomluvy a žádaly jejich odvolání. Často je k tomu vedly pouze osobní důvody. Je tedy s podivem, že takovéto rozpory ve vedení komise se táhnou už zhruba tři čtvrtě roku a prakticky nikdo se tím pořádně nezabýval. U instituce, bez které nelze účinně bojovat proti závažné hospodářské kriminalitě, je to věc hodně znepokojivá.
Netradiční přístup kabinetu k této instituci se ostatně projevil zhruba před rokem. V únoru 1999 totiž ministr Bašta s premiérem Zemanem zahájili kampaň proti Tomáši Ježkovi. Oba vládní představitelé tehdy veřejně oznámili, že na Ježka bylo podáno trestní oznámení kvůli privatizaci Čokoládoven. Na základě této informace vyzval Jan Müller, mimochodem člen sociální demokracie, spolu s kolegyní Janou Pospíšilovou, shodou okolností z téže strany, Ježka k odchodu z vedení Komise pro cenné papíry.
Tento útok mohl tudíž působit jako snaha sociální demokracie dostat komisi pod svůj vliv. Vzhledem k tomu, že se tvrzení Bašty a Zemana nepotvrdila, Ježek ve funkci zůstal. A protože Müller také nehodlal z komise odejít, napjatá situace ve vedení této instituce ochromovala i nadále její činnost. Vzhledem k "oblíbenosti" Tomáše Ježka u sociálně demokratického kabinetu, se dalo čekat, že to může být další z důvodů jeho odvolání. Tím spíš, že se stal neformálním představitelem jedné ze znepřátelených skupin.
A protože vláda se patrně nechtěla postavit jednoznačně za jednu stranu, navrhla presidentovi republiky, aby odvolal také Jana Müllera. Hlava státu zatím hodlá vládě vyhovět pouze ve druhém případě. Svůj krok zdůvodňuje tím, že by komise s minimem členů nemohla fungovat. Vzhledem k tomu, že president ve funkci ponechal Ježka, byť možná pouze dočasně, dal tím najevo, že důvěryhodnější se mu jeví právě on. Ať už však jeden z duchovních otců vzniku Komise pro cenné papíry zůstane v jejím vedení pouze několik týdnů či let, je jasné, že na dlouho neřešeném sporu mohli vydělat pouze ti, kteří mají zájem na tom, aby dohled nad kapitálovým trhem pořádně nefungoval. Čím dříve se v komisi podaří obnovit pořádek, tím lépe pro její práci i pro poctivé investory a akcionáře.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka