Kdo to zaplatí?

To je ovšem předběžný odhad, konečné číslo může být vyšší. Kde má Libanon ty prostředky vzít, když mnohé z firem leží v troskách a když kvůli válce přišel o velké peníze z cizineckého ruchu? A navíc poté, co do nápravy škod po letité občanské válce investoval už padesát miliard dolarů, a v situaci, kdy ho tíží jen o patnáct miliard nižší státní dluh?

Někdo musí libanonskému státu pomoci, to je jasné. Role koordinátora se chopilo Švédsko. Přesně za dva týdny přivítá zástupce šesti desítek zemí a charitativních organizací a bude od nich vymáhat příslib co nejvyšší částky. Bohužel, zkušenost s takovými konferencemi ukazuje, že čím snadněji se slibuje, tím liknavěji se pak platí.

U zahraniční pomoci je zatím nejisté vše, až na to, že od sousedů jí mnoho nepřijde. Sýrie chtěla mít Libanon vždy jen ujařmený, o jeho prosperitu jí nikdy nešlo. Druhý soused, Izrael, zase řekne, že škody platit nebude, poněvadž pouze odpovídal na agresivní akce Hizballáhu. Ale když už jsme u Hizballáhu, neměl by přispět hlavně on? Nic proti tomu, že finančně vypomáhá lidem, které poškodily izraelské nálety, proč ale od něj nechtít, aby pomohl i svému státu? Státu, který útokem přes mezinárodně uznávané hranice stáhl do válečné bídy?

Že tolik peněz Hizballáh nemá? Kdyby své rakety a kalašnikovy prodal do starého železa, pár kilometrů silnic by se za to jistě dalo opravit.