Kde může a nemůže být tibetská vlajka
I v den padesátého výročí tibetského povstání za nezávislost propukla pozoruhodná diskuse, do jaké míry může Česká republika a zejména její oficiální orgány a místní samospráva solidarizovat s asijským národem. Ten je nade vši pochybnost utlačován čínským režimem, který vznikl jako klasický totalitně komunistický a přes mnohé posuny jím zůstává.
Tibetské vlajky vyvěšují léta radnice, kraje se k nim připojují sporadicky a poprask vzbuzuje rozvinutí zástavy, která tak dráždí čínské úřady, na ministerstvech, kde úřadují politikové Strany zelených. Ti tak učinili i letos, s příznačnou výjimkou ministerstva zahraničí, protože to by se pravděpodobně rovnalo, podle měřítek nastavených místním čínským velvyslanectvím, zřejmě rovnou za vyhlášení války Pekingu.
Vlajka zavlála i nad poslaneckou sněmovnou, ale jen z okna klubu Strany zelených. Ti to označili za svou akci, vlajka prý obsahovala zelené logo.
Velvyslanci lidové Číny mohou být tedy v zásadě spokojeni, Česká republika nechce jistě ohrozit vzájemný obchod a už vůbec ne nadcházející čínsko-evropský pražský summit, který byl na podzim zrušen, když si francouzský prezident dovolil sejít se s dalajlámou.
Celé je to samozřejmě velké pokrytectví, ale co se dá dělat. Čínským komunistům se opravdu nakonec podařilo, o čem snily celé generace jejich soudruhů, totiž změnit svět. Ale poněkud zvláštním způsobem, pro který se zřejmě v hrobě obracejí Marx, Lenin i Mao.
Jejich velké myšlenky se jim podařilo vyčíslit v dolarech, eurech a jenech a prodat prohnilému kapitalistickému Západu. Z Číny se stala jedna velká světová výrobna a megamarket.
A protože je Čína zároveň velmoc, může také vydírat a hle - i na ideologii může dojít, světové firmy rády, výměnou za levnou pracovní sílu, respektují specifika země, třeba i nesvobodu projevu a politickou indoktrinaci svých zaměstnanců. Také Ronald Reagan, hlásající, že bez svobody není tržní ekonomiky, by se divil.
Takže i Češi dnes raději šli k Tibetu ani pěšky, ani na voze. Co se dá dělat, proč by byli hrdinové, když to tak přece dělá celý svět.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.