Karel Wichs: Victor Jara a jeho vrazi
Zadrželi ho, pět dní mučili a pak ho čtyřiačtiřiceti střelnými ranami zavraždili.
Jeho tělo spolu s kytarou, rozbitou pažbou pušky, pohodili poblíž stadionu, který dnes nese jeho jméno Victor Jara. Stalo se v Chile v září 1973.
V těchto dnech stojí před federálním soudem v Orlandu, USA, jeden z autorů vraždy, bývalý chilský poručík Pedro Barrientos. Klade se mu za vinu, že byl velitelem jednotky, která vraždu provedla a že se na ní aktivně podílel.
Victor Jara byl chilský populární levicový zpěvák, známý v celé Americe. Krátce před smrtí napsal: „Jak těžké je zpívat, když musím zpívat o hrůzách, které jsem prožil, o hrůze, na níž zemřu.“
V roce 2013 ho severoamerický časopis Rolling Stone zařadil mezi patnáct nejvýznamnějších rebelů rock and rollu. Mimochodem, jsou mezi nimi i čeští Plastic people.
Pozůstatky Victora Jary byly nalezeny vedle těla ředitele chilské policie několik dnů po jejich zavraždění.
Pochovali je a teprve v roce 2009 je exhumovali.
Tak se spolu s některými svědectvími přeživších zjistily okolnosti jejich smrti.
Hned po pádu vojenského režimu generála Augusta Pinocheta v roce 1989 odcestoval Pedro Barrientos do Spojených států.
Tam dnes šestašedesátiletý vrah získal občanství a žil v poklidu na Floridě.
Před dvěma lety Jarova vdova, Angličanka Joan a její dvě dcery na něj podaly žalobu. Nechtějí finanční náhradu, pouze spravedlnost.
V Chile je na Barrientose také vydán zatykač. Od minulého týdne tam před soudem stojí jedenáct bývalých vojáků, které se podařilo vypátrat, že mučili a zabíjeli v prvních dnech Pinochetova puče před 32 lety.
Nejsou to boží mlýny, které je přivedly před spravedlnost, ale důkladné hledání pravdy. Ke každé umučené oběti je třeba hledat jejího vraha. I v Česku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.