Karel Wichs: Katalánská nezávislost

Od listopadu minulého roku, kdy se v Katalánsku konaly předčasné volby, nabývají na síle hlasy volající po nezávislosti na Španělsku. Počet Katalánců požadujících osamostatnění se dnes pohybuje nad 40%. Souvisí to s neutěšenou hospodářskou situací na poloostrově.

Propagátoři nezávislosti argumentují tím, že po osamostatnění by se téměř osmimilionová komunita stala sedmou nejbohatší zemí Evropské unie. Do ní by však Katalánsko nebylo přijato, protože Madrid – a nejen on – by nedal souhlas. Euroskeptici poukazují na to, že země Unie ztrácejí svou nezávislost. Pro Katalánce by to prý bylo přejít z bláta do louže.

Existují různé potřeby nezávislosti. Některým by stačilo, kdyby španělská centrální vláda ponechala v Katalánsku daně, které se v něm vyberou. Svého času to navrhoval i premiér Arturo Mas. Celošpanělská vláda Lidové strany s tím však nesouhlasí, což vede k radikalizaci Katalánců.

Včerejší lidský řetěz byl mnohem silnější než ten loňský. Byl sezván pod heslem „Naše cesta k nezávislosti“ a jeho účastníci požadují jasně formulované referendum a vyhlášení nezávislosti nejpozději příští rok. Největší opoziční strana socialistů hovoří o federalizaci Španělska všech sedmnácti autonomních společenství. To by některým méně radikálním Kataláncům vyhovovalo. Vládní lidovci trvají na tom, že španělská ústava nedovoluje ani referendum o odtržení ani jeho vyhlášení. Ovšem málokterý stát v moderní historii vznikl v souladu s Ústavou země, od níž se odtrhl.