Kapesník - výsada králů

Šátek mívali na ňadrech, kolem krku nebo v záhybech šatů, ale vždy tak, aby byl vidět. Později ho nosili v levé ruce nebo na předloktí. Když se více rozvinula kultura stolování, začal se používat ve funkci ubrousku či ubrusu. Byl bohatě protkávaný zlatem či ozdoben třásněmi a mohli si ho dovolit jen nejvýše postavení občané.

V období renesance nosily italské ženy kapesník, fazzoletto, pouze jako doplněk, do něhož se neutíral nos ani pot. K tomu sloužily různé utěráky, které na rozdíl od fazzolett nebyly zdobené. Dekorativní kapesníčky byly hedvábné, lemované benátskou krajkou a vyšívané. Bylo však přesně určeno, jaký kapesníček si člověk smí pořídit vzhledem ke svému postavení a společenské roli. Dávaly se i jako dárky a muži jimi ženám vyjadřovali své city.

Z Itálie se kapesník rozšířil do Francie, kde si získal velkou oblibu. Rokoko dopřálo kapesníček napuštěný parfémem nejen dámám, ale i pánům. Dámy měly vždy po ruce tzv. Venušin kapesník, napuštěný speciální dráždivou vůní, která jim do tváří vháněla ruměnec. Doba si totiž žádala, aby se červenaly při každé lechtivější konverzaci. Protože však byla prakticky na denním pořádku, ženy ztratily stud, a tak si musely vypomáhat voňavým kapesníčkem.

Jednotlivé kousky byly nejen přepychově zdobené, ale měly i různé tvary. Čtvercové, kulaté, trojúhelníkové a další. Traduje se, že Marie Antoinetta vypozorovala, že čtvercový tvar je nejelegantnější. Ludvík XVI. proto vydal nařízení platné v celé Francii, že všechny kapesníčky musí být čtvercové, a proto je možná užíváme dodnes.

Protože tento doplněk byl nesmírně luxusní a drahý (stál více než pár bot), našel uplatnění pouze v aristokratických a bohatých vrstvách. Teprve v 18. stol. převážila jeho praktická funkce, díky níž se velmi rozšířilo jeho užívání. Důvod? Šňupání tabáku. Kapesníky se začaly nosit ukryty v kapse, nikoli všem na odiv, stále se však dbalo na jejich estetickou podobu. Vyšívaly se ručně i strojově různými vzory a motivy. Běžně se na nich zobrazovaly pamětihodné výjevy jako válečná vítězství, královské svatby, politické úspěchy a v Anglii samozřejmě výjevy z Derby. Monogram se však objevil relativně pozdě, asi na začátku 19. stol. Ženy měly vyšito první písmeno křestního jména, kdežto muži iniciálu svého příjmení.

Hranice Německa kapesník překročil kolem roku 1850 a ve druhé půlce 19. stol. vznikl poblíž Jilemnice (s 400letou tkalcovskou a přadláckou tradicí) první český kapesník. Novinku u nás zavedl Josef Gasner, jenž později české kapesníky vyvážel. Tkalci v Podkrkonoší tkali na ručních stavech zprvu bílé lněné kapesníky, později se barvily, obšívaly obrubou a zdobily ažurou. Stavy pak byly nahrazeny stroji a len bavlnou a výroba se rozšířila po celých Krkonoších.

Na počátku 20. stol. se kapesník dostal do náprsní kapsy pánského saka, a získal v ní natolik pevnou pozici, že prázdná kapsička znamenala faux pas. Revoluční 60. léta se postavila i proti tomuto drobnému doplňku, ale dnes se k němu móda opět vrátila jako k znaku dokonalého gentlemana.

Přestože převážila praktická funkce kapesníku, nabídka je tak obsáhlá, že stále působí přepychově jako za starých časů. Máme kapesníky s potiskem, výšivkou, ažurou, s obrubou platvovou, atlasovou, polyatlasovou, zig-zag nebo ručně rolovanou a s úpravou měkčenou, voňavou či trvanlivou a antibakteriální.