Kam jezdili na prázdniny starověcí Římané?

24. září 2010

Pod názvem Capri se člověku vybaví místo, kam cestovní kanceláře ve velkém svážejí své klienty, aby je tu nechali opékat na všudypřítomnýc plážích. Zkrátka pasivní turistika se vším všudy. Je pravdou, že bydlet tady déle než tři dny, asi bych se začal nudit. Ale zvolit si tento ostrov na jedno nebo dvoudenní výlet je předem vyhraná sázka.

Já vsadil 22 eur za zpáteční lístek z přístavu Sorrento a odměnou mi byl den strávený v ideálním mixu nespoutané přírody a městského komfortu. Na Capri se totiž tyto dva světy perfektně prolínají. Návštěvník zde může posedět v centru turistického ruchu a o několik stovek metrů odpočívat osamocen na lavičce uprostřed skal.

Celý ostrov má 10 kilometrů čtverečních a jsou na něm dvě města - Capri a Anacapri. Jsou od sebe asi dva půl kilometru a dá se mezi nimi dopravovat autobusy nebo taxíky, které zde na sebe často berou podobu amerických bouráků, ne-li přímo limuzín. V místních uzounkých uličkách a na silnicích klikatících se kdesi mezi skalami nemůže být nepraktičtějšího vozidla. Ovšem horkokrevní řidiči své koráby řídí s přehledem a případné srážce zabraňují troubením, které je slyšet až o tři serpentiny výše.

Nedůvěřivý císař
Po příjezdu lodí vedou do města Capri schody, jejichž zdolání zabere dobrou půlhodinku. Vyústí až na náměstí, kde se splavený turista ocitne ve smrtelném objetí chlazeného piva z jedné strany a svůdné italské zmrzliny na straně druhé. Vzhledem k určité odlehlosti místa jsem očekával příslušnou "ostrovní" přirážku, nicméně ceny byly velmi příjemné. Po osvěžení je ten pravý čas nabrat do plic svěží mořský vzduch a vydat se po nesčetných pěšinách.

Logo

Zvláštní kouzlo má moment, kdy rušná ulice plná luxusních butiků náhle přechází v obyčejnou cestu, obchody jsou vystřídány stromy, a než se nadějete, kráčíte volnou přírodou. Jen tu a tam nějaká vilka nebo hospůdka.

První cesta vede k Tiberiově vile. Římský císař Tiberius na Capri pobýval ve víceméně nuceném vyhnanství deset let. Traduje se, že, obávaje se otravy nikomu nedůvěřoval a i chléb si nechal každodenně přivážet z pevninského Positana. Po jeho smrti plnilo až do 7.století Capri úlohu rekreačního střediska pro bohaté Římany.

Po pádu impéria přešel ostrov pod neapolské vévodství. Z latiny pochází také samotný název ostrova. Slovo caprae označovalo kozy, které zde žily. Capri má oproti jiným ostrovům v Neapolském zálivu ještě jednu výsadu. Není totiž vulkanického původu, nýbrž představuje obrovské vápencové skály. Jižně od Tiberiovi vily vede cesta k Arco naturale. Přírodní oblouk, který tvoří právě vápenec si v ničem nezadá se svými modernějšími konkurenty. Zvláště úchvatné je modré moře, které se třpytí v jeho průzoru.

Schody coby umění
Sledujíce pobřežní stezku blížíme se zpět k hlavnímu městu ostrova. Můžeme navštívit klášter Certosa di San Giacomo, nebo si ho prohlédnout z nedalekých Augustových zahrad. Ty nesou jméno imperátora Octaviana Augusta, jenž si ostrov zamiloval natolik, že zde nechal postavit Palazzo a mare (Mořský palác), jehož pozůstatky leží kousek od Anacapri. Hned vedle ruin je vila San Michele, z níž sledoval moře švédský spisovatel Axel Munth.

Logo

Velmi hmatatelnou památku po sobě zanechal také německý průmyslník A.F.Krupp, který zafinancoval klikaté schody vedoucí z Augustových zahrad do přístavu Marina Piccola. Jejich architektonické řešení potvrzuje, že i obyčejná cesta může být uměleckým projevem nejvyšší originality. Kromě památek a přírodních úkazů se poutníkům často nabídne i překrásný výhled. Tu na moře plné útesů, jinde na skály či na samotné město. Na jednom z takových míst údajně v roce 1808 Napoleonovi vojáci umístili kanon, který dal vyhlídce Belveder Cannone jméno.

Koho chození po často velmi strmých stezkách znaví, má to vždy relativně blízko do centra či přístavu, kde mu pizza nebo panák místního citronového drinku limoncello spolehlivě vrátí sílu. Celý ostrov si také lze za pár hodin objet na vypůjčeném člunu, zastavit se v obou přístavech a také u několika jeskyní. Jejich vchody, čnící nad mořskou hladinou, probouzejí fantazii, v níž se to jen hemží piráty a jejich naloupenými poklady.

autor: David Meklovský
Spustit audio