Josef Kašpar: Berlusconi opět v centru pozornosti

Nikdo neví, čemu by sám Berlusconi dal přednost. Jisté je, že před několika dny ho na jeho žádost přijal prezident republiky Giorgio Napolitano. Podle oficiálně nepotvrzených zpráv bývalý premiér požádal prezidenta o ochranu, která by měla spočívat nikoliv v poskytnutí milosti, ale v možnosti podílet se na předvolební kampani do Evropského parlamentu.

Zdá se ale, že Napolitano zaujal k tomuto poslednímu pokusu ledový postoj. A z řad Berlusconiho strany Forza Italia začínají prosakovat zprávy o tom, že pokud by byl magnát skutečně odstaven od politického dění, přestala by platit dohoda o realizaci základních reforem, kterou Berlusconi uzavřel s novým premiérem Matteem Renzim před dvěma měsíci.

Bývalý florentský starosta Renzi vycházel z přesvědčení, že na pravidlech hry se musejí dohodnout všechny politické strany a proto si pozval do sídla Demokratické strany odsouzeného magnáta a dohodli se během několika hodin na reformě volebního zákona, na likvidaci současné formy senátu, na zrušení okresů, na reformě pracovního trhu a několika dalších důležitých otázkách.

Navíc pak Renzi prosadil, že zákony týkající se těchto reforem musejí být schváleny do konce června, tj. do začátku šestiměsíčního italského předsednictví v Evropské Unii. „Jen tak budeme moci požádat Brusel o změnu hospodářské politiky a přejít od výlučně úsporných opatření k podpoře hospodářského růstu“, opakuje neúnavně premiér Renzi jak v Itálii, tak při početných cestách po Evropě.

Berlusconi s návrhy souhlasil, protože mu to umožnilo vyjít z politické izolace. Renzi tento program prosadil bez ohledu na odpor levého křídla strany a nevoli značné části poslanců i senátorů, protože si nakonec všichni v Demokratické straně uvědomili, že je to poprvé po dlouhých letech, co politická iniciativa je v jejich rukou a Berlusconi hraje druhé housle.

Devětatřicetiletý starosta Florencie Matteo Renzi, který ani není poslancem, se stal nejmladším italským premiérem v historii – je mu o dva měsíce méně, než bylo v roce 1922 Mussolinimu, když se chopil moci|foto: ČTK/AP, Alessandra Tarantino,ČTK

„Já věřím, že Berlusconi dohodu dodrží“ opakuje Renzi, ale jeho jistota se začíná kymácet. Magnát již v minulosti dohody porušil či nerespektoval. A průzkumy veřejného mínění, které jsou odedávna jeho politickým kompasem, mu velkou radost nedělají. Renziho Demokratická strana by dnes ve volbách dosáhla 34% hlasů, zatímco Forza Italia jen 16%, daleko i za populistickým hnutím „Pěti hvězdiček“, které by bylo druhé s 24% hlasů.

Magnátovi se nyní nevyplácí, že si za více než 20 let politické kariéry nepřipravil žádného skutečného nástupce. Ti, kteří se odvážili proti němu postavit, museli ze strany odejít. Naděje je, že ti, kteří ve Forza Italia zůstali, nakonec magnáta přesvědčí, že pád vlády a odložení reforem, by pro Itálii byl problém, ale pro jeho osud definitivní katastrofa.