Josef Brož: Hollandův tanec mezi vejci

3. září 2013

Jako nahý v trní. Po zásadním „no“, které vyslovil premiéru Davidu Cameronovi britský parlament, a německém „nein“, jež pronesla stručně kancléřka Angela Merkelová, se prezident François Hollande ocitl v dosud nejtěžší situaci svého mandátu.

Disponuje sice v rámci svého ústavního postavení – jako prezident V. Republiky a jako vrchní velitel ozbrojených sil – všemi klíči, včetně toho atomového, ale bez jasné mezinárodní koalice poprvé zřetelně váhá. Požádal proto o vyjádření Národní shromáždění. Učinil tak po manévru prezidenta Baracka Obamy, který se obrátil o požehnání s intervencí na americký Kongres.

Hollande se tímto krokem ocitl doslova ve sklapovací pasti. Jeho pohyby připomínají tanec mezi vejci. Sám do války v Sýrii, zejména po libyjské zkušenosti svého předchůdce Nicolase Sarkozyho, jít přímo nechce. Většina Francouzů, celých 64% podle výzkumu Institutu BVA, také ne.

Prezident se ale již dříve ovšem nechal svým jednáním se syrskou opozicí vmanévrovat do pozice evropského garanta dalšího demokratického vývoje. A to se v zemi, hrdé na svou zakladatelskou tradici humanismu a lidských práv, špatně vysvětluje.

Po oznámení, že byly režimem Bašara al-Assada použity proti syrskému obyvatelstvu chemické zbraně, vypadali chvíli Hollande i jeho premiér Jean-Marc Ayrault velmi bojovně. Francie, která v lednu tohoto roku zaútočila na pozice islamistů v západoafrickém Mali, v Africe slavila relativně snadné vítězství.

Sýrie ale není Mali... Účast na intervenci do země, kterou Francie historicky dvakrát překreslovala koloniálním pravítkem, má trochu jinou dimenzi. Jde navíc o konflikt geopolitický, v němž své strategické zájmy nehájí jenom Francie.

Opozice již dříve vyzývala prezidenta k urgentnímu jednání s ruským prezidentem Vladimírem Putinem. Nyní kritizuje jeho závislost na americkém Kongresu. Propadli snad socialisté „mnichovanství“? – poznamenal jejich generální sekretář Harlem Désir.

Politická kakofonie, která se nyní ozývá z Francie, je vedena různými politickými motivy. Jedni chtějí mandát Rady bezpečnosti OSN, druzí varují před plány radikálních muslimů. Syrský prezident al-Assad, který v sobotu přijal k exkluzivnímu rozhovoru novináře Georgese Malbrunota, zvláštního korespondenta konzervativního listu Le Figaro, toho využil stoprocentně.

Upozornil Francii, že si zahrává s ohněm, když se vůči „syrskému lidu“ chová „nepřátelsky“. Popřel navíc užití chemických zbraní a řekl: „Kdokoliv obviňuje, musí dodat důkazy!“ A prorocky pravil. „Střední Východ je nyní sudem prachu a kouř odtud se již přibližuje.“ (...) „Neboť nikdo nemůže vědět, co se stane. Celý svět ztratí kontrolu nad situací, když sud s prachem vybuchne. Rozšíří se chaos a extremismus. Riziko regionální války je veliké.“

Francouzské Národní shromáždění by mělo o dalším postupu rozhodnout nejdříve 9. září.

autor: Josef Brož
Spustit audio