Jiří Pehe: Česká politika opakovaně porušuje pravidla hry
Jedním z největších neduhů české politiky po roce 1989 je opakované účelové ohýbání pravidel hry, která naše země formálně přijala.
Naposledy jsme toho byli svědky, když vláda oznámila, že bude nově interpretovat s velkou pompou spuštěný Protiepidemický systém České republiky neboli PES.
Čtěte také
Tento pětibodový systém, jak známo, měl být odpovědí na období chaosu, který u nás vedl v září a říjnu k velkému nárůstu počtu nakažených nemocí covid-19. Na kterém stupni nákazy se právě nalézáme, určuje v systému mnoho dat a indikátorů, přičemž ten který stupeň nákazy je pevně vázán na to, jaká restriktivní opatření v zemi platí.
PES měl mimo jiné poskytnout veřejnosti vysoký stupeň předvídatelnosti, pokud jde o to, jaké typy zařízení veřejných služeb, pohostinství, obchodů nebo škol budou otevřeny, nebo naopak zavřeny.
Radikální omezení přijatá v říjnu růst nákazy zmírnila, v systému PES jsme se podle vlády dostali na třetí stupeň a vláda se tudíž rozhodla od začátku prosince restriktivní opatření rozvolnit. Mnozí odborníci ovšem varovali, že se mělo ještě pár týdnů počkat, protože pokles počtu nakažených stagnoval a i v systému PES se země ještě stále pohybovala na rozhraní třetího a čtvrtého stupně.
Neúcta k pravidlům a lidské životy
Čtěte také
Možná nepřekvapivě se tak epidemiologická situace hned po rozvolnění začala opět zhoršovat a země se fakticky vrátila na čtvrtý stupeň. Na to ovšem vláda, zřejmě kvůli obavám z nálad veřejnosti, reagovala šalamounsky: zpřísnila některá opatření, ale zemi ponechala formálně na stupni tři. Tento postup prý umožnila metodická změna, na jejímž základě se budou započítávat nově do statistik také antigenní testy. Co na tom, že i při této změně metodiky se nepříznivě vyvíjí řada dalších ukazatelů.
Na sociálních sítích i v médiích si vláda vysloužila vlnu posměchu a údivu, protože stupnice systému PES nezná mezistupně: kupříkladu tři a půl stupně. Podle kritiků vláda systém PES prostě obešla, protože se před Vánoci za každou cenu snaží nechat otevřené obchody a restaurace.
Je to bohužel zase jednou ukázka toho, jak i pravidla vytvořená vládou s velkou pompou nemusí u nás už po několika týdnech platit. A jako by dvojí ministr a místopředseda vlády Karel Havlíček (za ANO) navíc chtěl z vládního kličkování udělat typickou českou švejkovinu, prohlásil, že země je sice fakticky zpět na stupni čtyři, ale vláda prý nechce platit účet bez hostinského a vylévat s vaničkou i dítě. Co se nám pokoušel sdělit, ať si každý přebere sám.
Čtěte také
Česká politika bohužel šlape po přijatých pravidlech opakovaně. Hned po jejím vzniku porušila nová politická reprezentace dohodu, na jejímž základě měl být první Senát obsazen poslanci zaniklého Federálního shromáždění. Vlády Václava Klause pak odkládaly v rozporu s literou Ústavy zřízení Senátu a decentralizaci země. Porušením pravidel hry, tentokrát pravidel parlamentní demokracie, byla i opoziční smlouva mezi občanskými a sociálními demokraty roku 1998.
Prezident Zeman zase opakovaně svými činy zpochybnil Ústavu – prý se dá vykládat „kreativně“. Ústavní zvyklosti označil rovnou za idiotské.
Česká republika se též odmítla řídit platnou evropskou legislativou o migračních kvótách, protože prý nedávaly smysl, a u Evropského soudního dvora prohrála kvůli tomu spor s Evropskou komisí. Snažila se také přijetím ústavního dodatku obelstít evropskou směrnici o zbraních.
Český premiér Andrej Babiš (ANO) si pro změnu vykládá velmi pružně pravidla o konfliktu zájmů. Na základě auditu Evropské komise, která má dohled na dodržování pravidel v popisu práce, kvůli tomu bude naše země muset vracet stamiliony neoprávněně proplacených dotací firmě Agrofert a hrozí i další sankce. Babiš ale umíněně trvá na tom, že nic neporušuje.
Když nás taková neúcta k pravidlům hry stojí jen peníze, lze doufat v nápravu. Jenže když se vláda snaží ohýbat svůj vlastní systém PES, jde o lidské životy. A ty už nikdo nevrátí.
Autor působí na New York University Prague
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
