Jiří Leschtina: Ruští komunisté testují Prahu

00760227.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 00760227.jpeg

Návrh ruských komunistických poslanců, aby vojáci, kteří v roce 1968 okupovali tehdejší Československo, získali statut válečných veteránů, je jistě pořádnou drzostí. Neměl by nás ale překvapit.

Vždyť přesně odpovídá duchu velmocenské zahraniční politiky někdejšího sovětského impéria, která dnes znovu ožívá v podání současného kremelského vládce Vladimíra Putina.Tím spíš je ale zarážející jiná věc.

Naprosté mlčení našeho prezidenta, vlády i obou parlamentních komor k záměru udělat hrdiny z účastníků invaze, při níž byly zabito 108 bezbranných českých a slovenských občanů a přes pět stovek jich bylo těžce zraněno. Jen proto, že protestovali proti vojenskému přepadení vlastní země.

Z pozice tehdejšího moskevského politbyra, v němž hráli prim sovětští maršálové válečné generace, byla invaze do Československa logickou a oprávněnou obranou sovětských zájmů.

Někdejší člen předsednictva ÚV KSČ Zdeněk Mlynář v knižních vzpomínkách líčí, jak při moskevském jednání s unesenými českými představiteli Leonid Brežněv prohlásil: „Vaše země leží v oblasti, kde ve 2. světové válce stanula noha sovětského vojáka. Vykoupili jsme to velkými oběťmi a z této oblasti neodejdeme. Hranice této oblasti jsou i našimi hranicemi.“

Opravdu nevíte, s kým máte co dělat?

Současní ruští komunisté, kteří dodnes vyznávají tuhle Brežněvovu doktrínu a chtějí tehdejší okupanty ověnčit titulem veterán, jsou dnes dost marginální stranou. Ale to není důvod ke klidu. Vždyť Vladimír Putin vzešel z jejich řad a komunistické straně věrně sloužil jako důstojník KGB v další ze sovětských držav – tehdejší NDR.

Vladimir Putin

A právě za jeho vlády se noha ruského vojáka opět dala do pohybu, aby rozšířila hranice ruské moci na Krym a vtrhla na území východní Ukrajiny. A co jiného než návrat k uvažování Brežněvových maršálů je Putinovo prohlášení, že rozpad Sovětského svazu, k němuž jsme i my byli neoddělitelně připoutáni, je největší tragédií 20. století?

Právě ve světle vzrůstající agresivity Ruska, jež se opět stalo hrozbou i pro naši bezpečnost, nelze vnímat návrh ruských komunistů jako neškodnou provokaci. Ale spíš jako test, co všechno si česká reprezentace nechá líbit.

A kdo jiný by měl zareagovat než prezident Zeman? Cožpak to nebyl on, kdo vyznamenal in memoriam disidentku Natalju Gorbaněvskou za to, že se s přáteli postavila na Rudém náměstí proti okupaci Československa?

Od Zemana to byl chvályhodný čin, po němž ale následovala už jen prezidentova vstřícná gesta vůči Kremlu, trvající dodnes. Tím spíš by se ale měli proti zjevné provokaci na půdě ruské státní dumy ozvat premiér a další politici.

A pokud tak neučiní? Pak jim lze s jistou nadsázkou adresovat otázku, kterou Jánoš Kádár ve snaze varovat před nevyzpytatelností Moskvy položil Alexandru Dubčekovi: „Cožpak opravdu nevíte, s kým máte co dělat?“

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.