Jindřich Šídlo: Ústavní sebevražda

Je to stará dobrá česká víra, že všechno vyřeší zákon, sepsaný pokud možno stejně důkladně jako návod k myčce nádobí. Takže za slabé a stále se střídající vlády nemůže neschopnost politiků překonat osobní averze a ideologická klišé, ale samozřejmě špatný volební zákon. Protože ten stávající bohužel nepočítá s tím, že lidé volí, jak sami chtějí, občas naletí populistům a demagogům a stále chtějí zkoušet něco nového. Jak jim v tom zabrání jakýkoliv nový zákon, není úplně jasné.

S ústavou a Milošem Zemanem se to má podobně. Ano, prezident považuje ústavní zvyklosti za "idiotský pojem" a hodlá je měnit. A to snad někoho překvapuje? Tedy jak jeho slovník, tak jeho plány, které snad musely být jasné úplně každému, kdo aspoň jedním okem sledoval jeho volební kampaň.

Jenže ústavní zvyklosti jsou jedna věc a znění ústavy druhá. Prezident Zeman byl sice zvolen ve všelidovém hlasování, a má tedy historicky nejsilnější mandát ze všech politiků, ovšem jiné části ústavy se jeho příchodem na Hrad nezměnily ani o písmeno.

A proto také stále platí: v Česku je parlament nakonec vždy silnější než prezident. Pokud se ho samozřejmě nebojí. To je totiž základní problém současné politické krize. Zemanův pokus o jakýsi poloprezidentský systém by šlo rychle zlikvidovat hned na začátku. Pokud by se samozřejmě sněmovní strany dokázaly shodnout, že je to jejich společný zájem a projevily aspoň trochu fantazie a rozhodnosti.

Jenže místo toho na jedné straně vidíme roztřeseného lídra ČSSD Bohuslava Sobotku, který se v Otázkách Václava Moravce snaží neříct jedinou větu, kterou by se snad někoho na Hradě mohl dotknout, protože podle slavného výroku Tonyho Blaira svou stranu nevede, ale nechává se jí vláčet. A z druhé strany slyšíme Karla Schwarzenberga, který mimořádně nevkusně srovnává podle hesla "když nevíš kudy kam, vraž tam Hitlera nebo Gottwalda" Zemanovy kroky s nástupem nacistů a komunistů.

Jenže tak to prostě není. Zemanova vláda může ve sněmovně projít. Jenže to nebude žádný prezidentský puč, ale asistovaná sebevražda hlavních politických stran - a na prvním místě sociálních demokratů. A jak známo, pokud někdo sebevraždu spáchat opravdu chce, těžko mu v tom nakonec zabránit.