Jindřich Šídlo: Nejde jen o Harapese

Za prvé, že i letos v nich kandiduje celá řada pozoruhodných typů, které sice politika nikdy moc nezajímala, ale v pokročilém věku usoudili, že by jejich jménu slušel titul senátor.

A za druhé, že to stejně nikoho moc nezajímá, což si empiricky ověříme na volební účasti v druhém kole.

Obojí je pravda – ovšem co bychom si beze jmen jako Vlastimil Harapes, Felix Slováček nebo Josef Váňa počali, protože díky nim se možná zpráva, že se v říjnu konají vůbec nějaké volby nebo že existuje cosi jako Senát, dostane přece jen k většímu počtu lidí.

A s volební účastí těžko někdo hne, protože to tak prostě je už spoustu let a těžko to někdo změní, zvlášť pokud letošním podzimem vstupujeme do závodu o železného voliče – příští rok, v němž se nebudou konat žádné volby, přijde až v roce 2027. (Pokud se do té doby nestane něco výjimečného.) Možná je jen užitečné voliče upozornit, že výsledky platí, i kdyby k volbám přišel jediný volič. To jen, abyste se pak nedivili. Jindřich Šídlo

Senátní volby jsou možná záležitostí jen pro fajnšmekry, ale ti si letos opravdu užijí. Hlavně proto, že se po šesti letech volí ve stejných obvodech jako v roce 2010, 2004 a 1998 – a to všechno byly volby, které docela pěkně popisovaly trendy, které tehdy v české politice startovaly. Anebo naopak končily.

V roce 1998 to byl první volební protest proti opoziční smlouvě, který do Senátu vynesl osobnosti jako Zuzana Roithová, Daniel Kroupa nebo Jan Ruml, který tehdy v Praze 6 jako předseda úplně nové a dnes už neexistujcí Unie svobody slavně a symbolicky porazil tehdejšího pražského primátora z ODS Jana Koukala.

V roce 2004 to zas naopak byla ODS, která tehdy vítězstvím v 18 z 27 obvodů udělala další krok k plánovanému návratu k moci o dva roky později.

A zatímco v roce 2004 nedokázala sociální demokracie získat jediné křeslo, v zatím posledních volbách v říjnu 2010 vyhráli sociální demokraté ve 12 obvodech, což také logicky znamená, že letos budou 12 míst obhajovat – zdaleka nejvíc ze všech. Ovšem v roce 2010 to taky byly poslední volby, na které může jakž takž v dobrém vzpomínat i ODS, která tehdy brala 8 senátorů, což je víc než polovina jejich aktuálního senátního klubu.

Když ta čísla položíme takhle vedle sebe, zjistíme, že nám v rovnici jedna důležitá proměnná chybí. Samozřejmě, je to ANO. Krajské volby spojené s těmi senátními jsou letos posledním volebním bojištěm, na které Babiš a spol. po svém vzniku vstupují. Do Senátu ANO na zkoušku a s nulovým ziskem kandidovalo poprvé před čtyřmi lety, podruhé na podzim 2014, kdy už získalo čtyři první senátory. Letos tedy ještě stále nic neobhajuje a může jen získat, navíc ve 20 obvodech, které teď drží ČSSD a ODS, strany, které kdysi významně a nezištně pomohly Babišovi ke slávě.

Jindřích Šídlo, komentátor|foto: Šárka Ševčíková

Senátní volby možná nepatří mezi hity politického provozu. Ty letošní ale aspoň za zdvořilostní zájem stojí. Vedle toho, jak dopadl Felix Slováček nebo Vlastimil Harapes, se z nich také dozvíme, jak moc pokročil rozklad českého politického systému. A to je vcelku užitečná informace.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.