Jezera pod Antarktidou

Během výzkumu ale začaly i ostré spory. Někteří odborníci se ze všech sil snažili rozmluvit Rusům jejich plán navrtat do jezera Vostok, které patří k největším, výzkumnou sondu. Panovala totiž obecná obava z kontaminace původního prostředí.

Údaje publikované v současné době ale napovídají, že voda z tajících ledovců vyvíjí na subglaciální jezera tlak a způsobuje, že se mezi nimi vytvářejí řeky, velikostí srovnatelné s Temží v Londýně. Dříve či později se jezera zachovají jako láhev šampaňského a tlak vyrazí zátku ven. Toto poněkud smělé přirovnání má reálný základ. Radarem, umístěným na satelitu, bylo zjištěno, že 600 čtverečních kilometrů antarktického ledovce ve východní části kontinentu kleslo o 3 metry. Přibližně ve stejné době se dvě oblasti 290 kilometrů východně zvedly o jeden metr. Je známo, že v této oblasti existuje několik jezer. Předpokládá se, že pozorované změny byly způsobeny přemístěním přibližně 1,8 krychlových kilometrů vody mezi jezery, do té doby izolovanými. Voda z tajících ledovců padá do jezer a způsobuje změny tlakových poměrů. Otevírají se mezi nimi kanálky, jimiž teče voda po dobu přibližně jednoho roku. Jakmile tok ustane, tlak ledovce kanál uzavře a jezero je opět izolované.

Zatím bylo pod antarktickým ledovcem identifikováno asi 150 jezer, mohou jich být ale další tisíce a stejný efekt se může odehrávat kdekoliv. Neví se, zda jsou všechna jezera propojená, ale řada z nich je uspořádána jako korálky, navlečené na niti. Pokud jsou tedy jezera propojená, je riziko kontaminace při jakémkoliv zásahu zvenku daleko větší. Rusové se chtějí podívat do jezera Vostok již v roce 2007, ale dostatečně bezpečná technologie nebude vypracována dříve než koncem tohoto desetiletí.

Kromě studia zvláštních ekosystémů je se subglaciálními jezery v Antarktidě spojen další problém. Co se stane, pokud tato voda nakonec pronikne do oceánu? Na březích Antarktidy se ve skalách vyskytují zakřivené kanály, které se podle vědců vytvořily v mladších třetihorách, tj. je před 13 milióny let, právě průnikem vody z těchto jezer. Stejný proces se může opakovat a pokud by voda pronikla do oceánů, mohla by zcela změnit cirkulaci vody a podstatně ovlivnit zemské klima. Záleželo by ovšem na množství vody, která by pronikla ven a na rychlosti celého procesu. Aby bylo možno určit míru rizika, je třeba lépe porozumět tomu, co se stalo v třetihorách. A o to se nyní vědci snaží. Nesmí se přitom ale dopustit žádné fatální chyby.