Jedinečný trik čínské orchideje

Pro vznik semen je nezbytné, aby se pyl dostal na bliznu květu. Rostliny často využívají pro tyto účely živé zprostředkovatele. Kromě hmyzu, např. včel, se v roli opylovačů uplatňují i ptáci (např. kolibříci) nebo savci, např. hlodavci či netopýři. Tam, kde nejsou živí přenašeči pylu k dispozici, musí pomoci živly. Někdy se pyl přenáší větrem, jindy se jej ujme zemská gravitace a pyl padá z tyčinek na bliznu.

Orchidej Holcoglossum amesianum roste v čínských horách v nadmořské výšce od 1200 do 2000 metrů. Najdeme ji v korunách stromů. Kvete od února do dubna. V té době v její domovině vládne sucho a bezvětří. Hmyz tu prakticky nelétá a orchidej nemá naději, že jí s opylením někdo pomůže. Rostlina se nemůže spolehnout ani na pasivní vypadání pylu z tyčinek. Blizna se nachází v dobře kryté dutince, kam se pyl sám od sebe nedostane.

Čínští vědci sledovali během tří sezón bezmála dvě tisícovky orchidejí a přistihli je při velmi zvláštním způsobu opylení. Když orchidej rozkvete, vymaní se tyčinky s prašníky plnými pylu ze zvláštního obalu. Tyčinky se nejprve vztyčí a pak se začnou ohýbat směrem dolů. Prašníky přitom opíšou téměř úplný kruh a tahle elegantní křivka je zavede do zvláštní dutinky, v níž se skrývá blizna. Rostlina tak opylí sebe sama.

Pečlivý rozbor prokázal, že se semena vytvářejí, jen když prašníky opíšou dokonalý kruh a proniknou do dutiny k blizně. Žádným jiným způsobem se pyl na bliznu nemůže dostat. Rostlina při opylení plně spoléhá jen sama na sebe a ani se nenamáhá s tím, aby k sobě lákala hmyz. Za tři roky nepřistihli vědci na květnu hmyzího opylovače ani jednou. Ze stavby květu vědci usuzují, že dávní předci orchideje vylučovali v květu nektar a byli opylováni hmyzem. Život v suchém prostředí, kde se hmyz vyskytuje jen velmi vzácně, ale donutil rostlinu, aby si pro opylení vyvinula zcela novou, unikátní strategii.