Je konec opoziční smlouvy?

19. únor 2001

Mnohé hlasy se v poslední době dávají slyšet, že se blíží konec instrumentu, který od posledních voleb spoluvytváří českou politickou scénu. Tedy smlouvy o politické stabilitě, jinak opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS.

Zdá se, že je zájmem obou smluvních stran se před volbami od této smlouvy co nejvíce vzdálit. Jde nyní jen o to, jak to nastrojit, aby z toho obě strany vyšly co nejlépe. Smlouva totiž bude pro ně před blížícími se volbami v příštím roce přítěží.

Pro ČSSD proto, že mnozí její členové i voliči mají pocit, že se díky ní odchýlila jejich strana od svého programu, ba co víc, od své podstaty. Zatím stále jediný kandidát na budoucího předsedu strany Vladimír Špidla tyto nálady vnímá velmi citlivě.

Podle něj mají kompromisy své meze, ČSSD musí své hodnoty hájit s dostatečnou urputností, což prý ne vždy činí. Podle jeho dalších vyjádření je zřejmé, že dosavadní první místopředseda hodlá být napříště více přesvědčeným sociálním demokratem a teprve pak pragmatikem.

O tom svědčí jeho jasně formulované sociální vize, jeho důvěra v sociální stát a přesvědčení, že je ho možné dosáhnout spíše v otevřené spolupráci s KDU-ČSL než v tiché spolupráci s ODS.

Jenže politická scéna je k jeho vizím ne zcela přívětivá. Díky oposiční smlouvě byly menší strany vehnány do čtyřkoalice a jejich spolupráce se stále více prohlubuje, ač jejich programová blízkost je jinak sporná.

Jednotlivé strany v ní pochopitelně jedna po druhé žádají záruky, že se toto uskupení po volbách nerozpadne. Totéž žádají její voliči. A je možné předpokládat, že Vladimír Špidla ke své spolupráci opravdu volá spíše lidovce, než ostatní strany koaliční čtyřky, kteří jeho snění o sociálním státě přijímají s daleko větším odstupem než právě kolegové z KDU-ČSL. Další vývoj je ale určitě možný.

Jak by jistý distanc od oposiční smlouvy v době předvolební vyhovoval ČSSD, tak je to možné předpokládat i u druhého partnera, u ODS. Ta se chce prezentovat jako důsledná pravicová oposiční strana, ovšem je pokaždé vystavena výhradě, že je vlastně stranou polovládní, protože si společné s ČSSD rozdělila mocenské posty.

Bylo to pěkně plasticky vidět v kauze kolem veřejnoprávní České televize. Byla to v ní totiž právě ODS, která byla nejvíce obviňována z touhy televizi ovládnout. A opravdu jména jako její místopředseda Langr, poslankyně Dostálová, členové televizní rady Dědečková, Mikš a Mareš, které staly, ať už dílem oprávněně a dílem neoprávněně, symboly snah o politické ovlivnění televize, pocházejí stranicky z ODS.

Jestliže by tedy byla ODS stranou opravdu opoziční, pak šlo o historický precedens v dějinách žurnalistiky, kdy média chtěla ovládnout oposiční strana. To je opravdu paradox, málo vídaný.

Jak je tedy vidět, ODS se nemůže dost dobře zbavit nálepky, že není plnohodnotnou oposiční stranou. Diskuse na toto téma také v jejím nitru stále probíhaly, ač navenek dávala na odiv žulovou jednotu. Ani ODS by tedy určitě neměla nic proti, aby se slovy Vladimíra Špidly na adresu ČSSD, i ona k volbám vydala svobodně a bez závazků. Do jaké míry tuto roli voliči akceptují, to už je jiná otázka.

V každém případě je možné předpovědět, že distanc vůči oposiční smlouvě se brzy stane oficiální politikou obou stran a už se tak stává. Bude přesto zajímavé, k jakým závěrům dojdou obě stranická grémia při jednáních, ke kterým vyzvala výkonná rada ODS. Tato strana má totiž jisté důvody k obavám o svůj další vliv na politické scéně, což je další aspekt, který do věci může vstoupit.

Za prvé, z bilancování smlouvy vyjde nejspíš nepříliš dobře. Zatímco ČSSD získala díky ní už skoro čtyřleté pohodlné vládnutí, ODS může prozatím spíše splakat nad výdělkem.

Hlavní zamýšlené výdobytky oposiční smlouvy, tedy novely Ústavy a volebního zákona, jsou z vyšší moci zablokovány. Ústava v Senátě, volební zákon u Ústavního soudu a taktéž už nyní v Senátu, kde strany oposiční smlouvy ztratily většinu.

A za druhé - pokud ve čtyřkoalici získávají stále více navrch lidovci, kteří svou politiku dosti nevybíravě diktují ostatním stranám čtyřkoalice a pokud ČSSD projevuje svoji ochotu spolupracovat právě s nimi, je to vývoj, který ODS nemůže vyhovovat. Mohl by totiž vést ke konečnému odstavení ODS do role oposiční strany, bez všech výhod, které ji přinášela oposiční smlouva.

Proto je jen pochopitelné, že ODS žádá na ČSSD jasné vymezení a jasný plán, co hodlá činit. Je možné ovšem předpokládat, že se to ODS beztak nedozví. Hlavním plánem ČSSD bude dokončit čtyřleté období své vlády a v tomto duchu bude s ODS jednat.

Přitom bude obratně kalkulovat s tím, že ODS nemá velký manévrovací prostor, i kdyby nakrásně chtěla nyní svrhnout sociálně demokratickou vládu, nezískala by pro to hlasy čtyřkoalice, která se už už těší na vítězství v řádných volbách.

Stanislav Gross, který bude kandidovat na Špidlova zástupce ostatně jasně řekl, že ČSSD musí zvýšit koaliční potenciál. To by mohlo znamenat, že by ČSSD mohla kalkulovat se spoluprací nejen s lidovci, ale celou čtyřkoalicí. Je možné předpokládat, že stratégové ODS už v tuto chvíli horečně přemýšlejí nad tím, jak tomuto vývoji zabránit. Jejich setkání s ČSSD bude tedy jen okrajovou součástí budoucí strategie.

Čro 6 / RSE 19. února 2001 rse@cro.cz

Spustit audio

Více z pořadu