Jaroslav Šonka: Proč chce Merkelová zachránit Řecko v Evropské unii

Kancléřka Angela Merkelová řekla, že krach eura by byl krachem Evropské unie

V německé diskusi o pozici Řecka vůči eurozóně a vůbec ke členství Řecka v Evropské unii panuje široké spektrum názorů.

Hans-Werner Sinn, mnichovský ekonom, kterého nedávno v Süddeutsche Zeitung ocejchovali pojmem euroapokalyptik, bojuje spolu s jinými za omezování transferů a je protivníkem společné měny. A britský ekonom John Maynard Keynes je pro něj se svou teorií mimo.

Naopak Gerhard Illing, ze stejného města, vybírá příklady z poslední krize, aby ukázal, že pravdu má Keynes: Proč vlastně vznikají bubliny typu španělské krize úvěrů na imobilie?

Tady se přeci „trhy spletly“. Analytický rozum je tedy důležitý, ale je těžké si něco vybrat, když je to vlastně pole boje různých teorií.

Ovšem v tomto spektru divokých formulací vyniká zdrženlivost politických činitelů, především kancléřky Merkelové. Ta říká, že bychom chtěli Řecko udržet v eurozóně.

Čtěte také

V některých českých médiích ji mají za kamarádku Řeků a nejsou schopni v jejích výpovědích objevit přesně nasměrované ostny.

Již ten podmiňovací způsob onoho „bychom chtěli“. Kancléřka naprosto přechází své obrázky s hákovým křížem v řeckém bulvárním tisku, zdrženlivě formuluje, že si dnes z Řecka nikdo neodnese 100 %, že zodpovědnost za vlastní záležitosti a solidarita jsou jen dvě strany jedné mince.

Z těchto zdánlivě zdrženlivých formulací plete jakýsi bič na nezodpovědné řecké politiky, kteří přeci obdrželi „obzvláště vstřícné“ návrhy.

Řecké noviny jsou plné informací o krizi ekonomiky

Kancléřka totiž ví, že politická debata začíná vždy znovu, že neobsahuje jen jakési ANO a NE a že teorie ekonomů jsou do té míry různé, že politika je může používat, ale nesmí se jimi nechat řídit.

Není to jen umění kompromisu, co na Angele Merkelové musíme obdivovat. Je to i tvorba strategie, která je naprosto nepodobná výhybce. Ona rozhoduje, kdy a jak přitvrdí či změní pozici, ona rozhoduje, kdy se k celé záležitosti postaví jinak. Zběsilé pohyby přenechá těm ostatním.

Když si přečteme její různá vyjádření vůči řecké vládě, je naprosto jasné, že není její fanynkou. Ale udržování politického hřiště s mnoha otevřenými možnostmi a předem promyšlený výběr variant, to Angele Merkelové dává onu politickou moc, kterou nepopiratelně má.

Ona totiž dobře ví, že jasný výsledek politických kroků je důležitější, než rázná formulace, když potom „skutek utek“.

V daném případě jde také o to, že si eurozóna Řecko v podstatě může dovolit platit z kapesného a že rozhýbat úvahy o euru a pozvat do Řecka pana Putina je možná riskantnější.

Zatím to přeci vypadá, že řecký ministerský předseda není na dlouhodobé utváření poltických koncepcí uzpůsoben. Je tedy dobré kancléřku pozorovat a třeba i spolu s ní počkat.