Jan Macháček: Nepadejme před Ruskem a Čínou na kolena

2. září 2014
Premiér Bohuslav Sobotka má výhrady k dalšímu zpřísnění evropských sankcí proti Rusku

Když člověk sleduje v poslední době česká média, získá nutkavý dojem, že největšími českými obchodními a hospodářskými partnery jsou momentálně Rusko a Čína a že české hospodářství s ruskou a čínskou ekonomikou stojí a padá.

Stále se omílá a rozebírá dopad ruských sankcí a protisankcí na české podniky, na zaměstnanost, diskutuje se o tom, jak ty sankce bude vláda kompenzovat apod.

Na česko-čínském fóru, kam minulý týden přijelo 500 čínských podnikatelů a manažerů mluví český prezident, premiér a ministři. Stát dokonce přislíbí dotovat přímé komerční letecké spojení mezi Čínou a Českou republikou desítkami milionů korun.

V rámci toho poněkud zapomínáme, kdo jsou opravdu naši největší a klíčoví obchodní a investiční partneři, že to je Evropská unie jako celek, že to je Německo, Francie, Holandsko, Rakousko, Slovensko, že to jsou Spojené státy a že to tak zůstane ještě nejméně po desítky let a třeba, doufejme, ještě mnohem déle.

Čtěte také

Ano, na nové trhy se snadněji proniká, lépe než na tzv. nasycené západní, Rusko ani Čína ale nikdy nepřeválcují důležitost sousedních a blízkých zemí.

Kdy se v Praze naposledy konalo za podpory státu nějaké česko-německé či třeba česko-americké obchodně investiční fórum za účasti stovek podnikatelů?

V tomto ohledu je pozoruhodné, jak malou pozornost získala v českých médiích třeba zpráva z poloviny srpna o tom, že německá ekonomika se v druhém čtvrtletí nečekaně propadla o 0,2 procenta, že stagnuje Francie, že eurozóna je na hraně další recese apod.

Ruský prezident Vladimir Putin

Přitom je to pro české podniky řádově a významem mnohem důležitější zpráva než nějaké ruské sankce.

Včerejší Hospodářské noviny přinesly například zprávu o tom, že rakouská centrální banka snížila odhad růstu rakouské ekonomiky skoro o procento, a to právě kvůli nečekanému propadu německé ekonomiky ve 2. čtvrtletí, který s ukrajinským vývojem souvisí jen minimálně a se sankcemi vůbec, protože tehdy ještě nebyly žádné spuštěny.

Čtěte také

Rakouský guvernér centrální banky Ewald Nowotný konstatuje, že zpomalení německé ekonomiky představuje pro rakouskou ekonomiku největší problém.

V tom případě to musí platit pro Českou republiku jako přes kopírák. Proč ale na to nikdo u nás neupozorňuje? Proč to nebudí adekvátní rozruch?

Česká posedlost ruskými sankcemi není moc pochopitelná. Neshlížíme se v ruském autoritativním režimu jako Viktor Orbán, jsme na Rusku méně energeticky závislí než Slovensko, naše banky se nenamočily v Rusku jako banky rakouské, především proto, že žádné „naše banky“ nemáme.

Tak proč taková vystrašenost a takový povyk?