Jan Bednář: Provokace Severní Koreje testuje Donalda Trumpa

Nedělní „úspěšná“ zkouška balistické rakety se uskutečnila za osobního dohledu severokorejského vůdce Kim Čong-una a v přímém rozporu s rezolucemi OSN, které podobné zkoušky zakázaly – ve snaze zabránit této zemi stát se jadernou mocností.

Jihokorejské ministerstvo obrany označilo novou severokorejskou zkoušku balistické rakety dlouhého doletu za vojenskou provokaci, která má testovat odpověď nového amerického prezidenta Donalda Trumpa. Spojené státy, Japonsko a Jižní Korea již požádaly o naléhavou schůzku Rady bezpečnosti OSN, aby se tímto incidentem zabývala.

Sama Severní Korea oznámila, že vyzkoušela „nový typ strategického zbraňového systému“, který využívá pevná paliva a dosahuje větší vzdálenosti, než jaké mají střely s použitím tekutých paliv. Raketa startovala ze severokorejské letecké základny v Pang-hyonu a dopadla do Japonského moře asi 500 km na východ od startu. Podle severokorejské tiskové agentury vyjádřil vůdce Kim Čong-un nad testem „velké uspokojení“ a podotkl, že prokázal „obrovskou moc této země“.

Ochota naslouchat výzvám světa

Japonský premiér Šinzo Abe, který je právě na návštěvě ve Spojených státech řekl, že severokorejské zkoušky balistických střel se „absolutně nesmí tolerovat“ a nový americký prezident Donald Trump k tomu dodal, že – cituji – „Amerika stojí za Japonskem, svým velkým spojencem, na 100 procent“.

Podle severokorejské tiskové agentury vyjádřil vůdce Kim Čong-un nad testem „velké uspokojení“|foto: ČTK/AP, Ahn Young-joon,ČTK

Také generální tajemník organizace NATO Jens Stoltenberg test odsoudil a vyzval Severní Koreu, aby „nezvyšovala napětí“ a aby se pokusila zapojit do „smysluplného dialogu s mezinárodním společenstvím“. Ke kritice Severní Koreje si připojila i Evropská unie, ale ještě důležitější v té věci je postoj Číny a Ruska, které tyto zkoušky odmítají a také vyjadřují znepokojení.

Je ale otázkou, do jaké míry bude severokorejský režim ochoten naslouchat výzvám celého světa. Pchjong-jang se, jak víme, nachází už mnoho let prakticky v úplné mezinárodní izolaci a v posledních letech se od něj odklání i jeho poslední spojenec, kterým byla dříve komunistická Čína.

I vládcům v Pekingu je zřejmě milejší výhodná ekonomická spolupráce se Západem, která se musí opírat o jistou míru důvěry, aby bylo vzájemné obchodování možné, než zcela nevyzpytatelná hnutí mysli excentrického severokorejského diktátora, který se v touze po moci – své vlastní i své země – neohlíží prakticky vůbec na nic.