Jak zachránit tygry

Potomci tygra Šér Chána ze slavné Kiplingovy Knihy džunglí mají na kahánku. Před čtyřiceti lety žilo jen na indickém subkontinentu asi 40 tisíc tygrů. Dnes jsou celosvětové stavy těchto elegantních velkých koček odhadovány maximálně na pět tisíc. Nejkritičtější je situace v džunglích jihovýchodní Asie. Poptávka po tygřích tkáních a orgánech pro tradiční orientální medicínu roztáčí na plné obrátky smrtící kolotoč pytláctví a ilegálního obchodu. Tygry ohrožuje i nadměrný lov velkých kopytníků, kteří jsou základem potravy těchto kočkovitých šelem. Stejně tak devastuje tygří populaci bezohledné kácení lesů.

Paradoxem je, že se odborníci nemohou shodnout na tom, jak moc se tygr vyhubení vlastně přiblížil. Spočítat tato skrytě žijící zvířata je tvrdý oříšek. Indická vláda provádí roční sčítání na základě měření stop. Její zástupci tvrdí, že na území Indie žije 3 642 tygrů. Odborníci ale shlížejí na toto číslo s netajenou skepsí. V národním parku Sariska v indickém státě Radžastán mělo podle sčítání žít 16 až 18 tygrů. Detailní průzkum národního parku ale ukázal, že tu není ani jediný. Spory o to, jak tygry vlastně spočítat, se vyhrotily natolik, že v letošním roce k žádnému sčítání tygrů nedojde. Podle střízlivých odhadů se velikost indické populace tygrů pohybuje kolem 1200 kusů. Kalkulace pesimistů udávají čísla ještě mnohem nižší.

Recept na záchrana tygrů se nehledá snadno. V řadě oblastí žijí na území národních parků chránících tygry početné skupiny obyvatel. Život na těchto výspách civilizace je velmi tvrdý a není divu, že si vesničané sem tam přilepší i pytláctvím a pleněním přírody. Indická vláda se pokusila některé národní parky vysídlit. Kompletní vylidnění rezervací je však neproveditelné. Odborníci odhadují, že by náklady na vysídlení všech lidí z indických tygřích rezervací vyšplhaly až na 2,5 miliardy amerických dolarů. Zároveň dodávají, že by to zřejmě nebyly rozumně utracené peníze. Tam, kde se vysídlovací programy už uskutečnily, skončili venkované v ještě horších podmínkách, než v jakých živořili na území národních parků. Někteří touží po pomstě rezervaci tak silně, že se ochotně nabízejí jako průvodci pytlákům. Tímto způsobem zřejmě napomohli vysídlenci vybití tygrů v národním parku Nariska. "Čeká nás spousta práce na programech, které mohou zachránit tygry. Neméně toho však musíme vykonat pro chudé lidi, kteří žijí v oblastech, kde se snažíme tygry zachránit," řekla v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature šéfka vládního projektu na záchranu indických tygrů Sunita Narainová.

Zatím není rozhodnuto, zda bude vysídlování rezervací pokračovat. Odborníci tvrdí, že tyto programy mají smysl pouze v případě, že se po přesídlení zlepší životní podmínky vysídlenců. V případech, kdy to nelze zaručit, je lepší hledat podmínky, za kterých by mohli žít tygři a lidé v rezervacích vedle sebe. Není to rozhodně snadný úkol. Pokud se to nepodaří, čeká všechny obyvatele rezervací - tygry i lidi - hodně trudný osud.